Úzkosti jsou částečně dědičné. Rodiče učíme, aby se nebáli dát strach najevo, ale nepřenášeli ho dál
„Na odbornou pomoc čekáme v Česku půl až třičtvrtě roku. Zaměřme se tedy na to, co můžou udělat rodiče,“ říkají Matěj Kučera a Marie Polášková z Národního ústavu duševního zdraví.
Matěj a Marie představili v Houpačkách nový terapeutický program s názvem Bez obav, který rodiče učí, jak pracovat s úzkostnými dětmi. „Rodiče jsou někdy paralyzovaní strachem, aby dítěti neuškodili, někteří ho zase s úlevou šoupnou psychologovi, aby se postaral. Víme ale, že rodiče můžou hrát obrovskou roli – když dítě podpoří, když dají bezpečný prostor,“ říká Marie Polášková.
Čtěte také
„Když to myslíme s láskou, neublížíme. Představme si to jako vřelou náruč, která se aktivně nesnaží něco řešit, ale poskytne prostor, ve kterém se dá mluvit, přemýšlet a společně hledat řešení,“ doplňuje Matěj Kučera.
„Když se s dítětem něco děje, pozornost se přirozeně začne stahovat k němu. Rodina je ale taky důležitá a může se na ni začít zapomínat. Rodiče jsou pořád lidi a potřebují sebepéči a ochránit i svoje duševní zdraví,“ shodují se Matěj a Marie. „Polovina duševních obtíží se objeví do čtrnáctého roku života. Je potřeba je podchytit včas, aby se nerozvinuly do ničeho závažnějšího,“ dodává Marie Polášková. Úzkosti jsou částečně dědičné. Rodiče se snažíme podpořit v tom, aby se svými strachy pracovali a nebál se dát dítěti najevo, že se taky bojí. Ale aby strachy nepřenášeli.
Bolení bříška, potíže se spaním, neustálé ujišťování se, že na to stačím. Jak se u dětí projevuje úzkost? Poslechněte si Houpačky.
Související
-
Na setkání s čertem potřebujete bezpečný prostor. Pokud dítě o setkání stojí, říká psychoterapeut
„Když cítíme hrůzu, je to psychicky zraňující. A pak se z toho sbíráme, někdy velmi dlouho,“ vysvětluje psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek úskalí mikulášské tradice.
-
Okolí se mě ptá na moji dceru nebo práci. Málokdo se ale zajímá o to, jak se mám já
Novinářka Šárka Seydler Kabátová zastavuje na ulicích mámy malých dětí a ptá se jich, jak se mají. Nejčastější odpověď je „Mám se krásně, ale...,“ říká.
-
Posměch ani bodyshaming nikoho nikdy nenamotivuje. Rodiče, kteří dětem takto „pomáhají“, jsou vedle
„Když komentujeme vzhled dětí nebo jejich problémy odbýváme jako nedůležité, nijak jim nepomáháme,“ říká psychoterapeut Jan Kulhánek.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
