Výzkum psychedelických látek má i duchovní přesah

Tylš zdůrazňuje, že všechno závisí na interpretačním rámci. Ten udává v první řadě sám člověk, který řízenou psychedelickou zkušeností prošel – to, jak svým zážitkům sám rozumí a jaký význam jim připisuje, je zcela klíčové. Kromě toho ale existuje několik základních přístupů, o nichž Tylš mluví jako o mapách, které mohou v dialogu s psychoterapeutem mnohé osvětlit a pomoci zážitek zpracovat. Kromě klasických duchovních obsahů sem patří mimo jiné i svět jungiánských archetypů: Tylš jako příklad významného psychedelického motivu uvádí vize podmořských bytostí, které pak mohou symbolizovat sestup do hlubin nevědomí.

Čtěte také

Sen jako základní kámen mytologie?

I když se o psychedelických látkách někdy mluví jako o halucinogenech, Tylš zdůrazňuje, že to, co vyvolávají, z psychiatrického hlediska halucinace nejsou. Halucinace mohou způsobovat jedy jako durman nebo rulík zlomocný, ale psychedelika vyvolávají takzvané pseudohalucinace. Důležitý rozdíl je v tom, že u pseudohalucinací si je člověk zpravidla vědom hranice mezi sdílenou realitou a tím, co v jeho vnímání probudila psychedelická látka. Tylšovi přijde nejadekvátnější mluvit v tomhle případě v souladu s duchovním slovníkem spíše o vizích.

Kromě poznávání sebe sama a vlastního já psychedelika podle Tylše u člověka rozvíjí vnímavost a citlivost k vrstvám reality, kterým běžně třeba nevěnuje pozornost. Jejich vliv na duchovní oblast ilustruje na příkladu experimentu, kdy psychedelickou látku užila část skupiny mnichů praktikující meditaci mindfulness. Látka se projevila výrazným a meditaci podporujícím účinkem.

Nebezpečí psychedelik vidí Tylš na prvním místě u lidí, kteří mají vrozené či jiné předpoklady k rozvinutí duševní nemoci. Nebezpečné ale může být i nezpracované trauma. U něj mohou sice psychedelika i výrazně pomoci, ale vyžaduje to vedení zkušeného terapeuta.