Žena filmového kritika: Kritik a držitel Oscara v kategorii „Mám toho teď moc“ odjíždí do Benátek. Zůstávám doma s tchyní
V duchu hesla „Když nemůžeš, přiber“ jsem s potěšením ukončila plavkovou sezonu. Můj výběr stahovacího plavacího prádla byl letos mimořádně šťastný a v průběhu srpna jsem se dokonce trochu líbila jednomu cizímu muži.
Byl mladý a bezdětný, měl tedy ještě v sobě tu roztomilou pošetilost, kdy si člověk myslí, že jeho sny a plány jsou na prvním místě a uskutečnitelné, nezvratitelné něčími neštovicemi nebo školním baletním představením. Tudíž byl pro mě a moji partu dorůstajících Peaky Blinders z praktického hlediska naprosto nepoužitelný, ale stejně jsem si zase jednou přišla jako vysokoobrátkové zboží.
Nicméně. Když už mě někdy postihne ta bláznivá idea, že jsem celkem pěkná, vyhovující a né úplně pitomá, je tu pro mě vždycky moje tchyně, aby mě vyvedla z omylu a takzvaně ukotvila. Tchyně, funkce ne náhodou výhradně ženská, která dle mého pozorování vznikla proto, aby mladé nebo jinak blbé manželky držela nohama na zemi.
Kritikova maminka teda proti mně osobně vůbec nic nemá, a dokonce jsme stejného lunárního znamení, což nám podle její kartářky zajišťuje perspektivu doživotního šťastného společného soužití.
Žena filmového kritika je anonymní blogerka, obyvatelka středočeské vsi, mnohačetná matka, žena za plotnou a manželka jednoho z českých filmových kritiků, což ji i jeho staví často do žinantních situací. Blog popisuje každodenní plíny i novinářské projekce zásadních kinematografických počinů dneška, byl nominován na Magnesii Literu a v prosinci 2019 vyšel knižně.
Moje nevýhoda ale je, že se její jestřábí pozornost velice podrobně soustředí na kritika. Nejlepšího herce v kategorii „Přetíženost“, nejlepšího herce vedlejší role v kategorii „Mám spoustu starostí“, absolutního vítěze nesoutěžní kategorie „Musím letět do Benátek a bydlet tam na jachtě“ a loňského držitele Oscara za celoživotní výkon „Troje trenýrky a dvě trička jsou na desetidenní dovolenou úplně akorát, kdyžtak něco přemáchneš“.
A protože my všechny maminky jsme háklivé na utrpení našich drahých synů, bývám svědkem toho, jak si moje tchyně bezelstně stýská, jestli si mě tenhle člověk vůbec měl brát, že by bylo lepší, kdyby raději ne, nebo že by ten chudák přetíženej snad ty děti i kojil, kdyby mohl.
Čtěte také
Případně ji přistihnu, jak mi pečlivě zametá obývák, když se jdu vyčůrat, protože má kritik rýmu, evidentně z toho prachu, co tu všude je, a vůbec naplňuje další všemožné náměty vtipů o tchyních včetně toho, že před kritikovými babičkami se fakt, že si mě vzal, podařil utajit až do jejich smrti.
My ale navzdory mateřským instinktům kritikovy maminky oslavili osmé výročí svatby. Zařádili jsme si tak, že jsme vstali v šest a odvedli kritičku do první třídy. Aktovka s koňmi ji sice převrátila na záda už při výstupu z auta, my, jako správní rodiče zaslepeni pýchou, jsme ji obrátili zpátky na bříško, všechno si fotíce.
Kritik večer na oslavu zadávil tři kozly a já si chvíli sama ve vaně četla a následně si nechala proplatit čistě teoretickou novinovou úvahu o tom, proč rodiče malých dětí nemají sex. Můžu mluvit jen za sebe, ale už dlouho jsem si večer takhle neužila.
Kolik kozlů bude muset kritik zadávit, až budeme mít stříbrnou svatbu? Bude k tomu potřebovat zubní náhradu? Nebo bude tou dobou na jachtě v Hradišti?
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.