Žena filmového kritika: Civilizace, jak ji známe, se zhroutila. Letní dovolená je v ohrožení

Navzdory tomu, že umím zpaměti reprodukční číslo a náš kamarád Maďar se každé ráno diví, že ještě vůbec teče voda a jde proud, žijeme léto na plný pecky. Kritičku stimulujeme mentálně i manuálně na různých tematických pobytech, aby znala i bez pochval dospělých lidí svou cenu a své silné stránky. Jejím highlightem tedy zůstává schopnost se za skautský tábor ani jednou nevykakat a na koňském táboře, který stál za týden čtyři tisíce korun, se stát šampionem v rychlosti a množství nasbíraných koňských koblih, na což má i diplom, v podobném provedení, jako je ten kritikův z Karlovy univerzity.

Kritik si vymyslel taky jednu obdobu tábora s koblihami pro sebe a přes loňský debakl znovu zorganizoval obecní letní kino. Ukázalo se, že aby se z něj stal člověk s normálním vkusem vhodným pro masy, musí být nonstop pod dohledem alespoň dvou ajťáků a jednoho řidiče autobusu, ti spolu s ním totiž tvoří dramaturgický tým letošního ročníku. Společnými silami na projekci Vlastníků zdesetinásobili loňskou návštěvnost, což byla bez nadsázky hlavní filmová událost Středočeského kraje tohoto léta.

Stále taky věříme, že někam odjedeme na dovolenou. Je proto vysoce pravděpodobné, že přijdu o jediné filmové place to be letošního léta a bootcamp v jednom, o Letní filmovou školu v Uherském Hradišti a Klubu kultury. Už jen to, že si tuhle větu v hlavě skutečně myslím, ukazuje, že naše civilizace, jak ji známe, se zhroutila. Filmovka recipročně přijde o mě, o kritika i o jeho názory na kino Mír. Aby nám tuhle ztrátu štáb ulehčil, začal vydávat podcast, který teď poslouchám. Krásně tu atmosféru festivalu vystihuje, jen je třeba se prolomit přes úvodní propagační fotografii, která evokuje rozhovor na téma: „Propadli i ředitelé Filmovky kouzlu stahovacích bodýček? Zatím ne.“

Na Havla nepůjdu. Ne proto, že nechodím nikdy nikam a jsem odkázána na kritikovy domácí projekce klenotů typu Cheza je jen jedna, ale proto, že prezidentův intelekt podle pana Fily nepochopili ani tvůrci filmu, takže si umím spočítat, jak bych na tom byla asi já. Zřejmě bych se zařadila po bok některých českých politiků, kteří jásají, že něco tak povedeného ještě neviděli, za což se jim pražská kavárna směje, až se za espresa s toniky popadá.

Čtěte také

Žena filmového kritika: Karanténa je záchrana před menstruačním kalíškem i nepovedeným striptýzem

Když jsme u toho výsměchu. Pokud si dovedete představit, že letos oželíte Noční běh pro Světlušku, který se koná v Praze 20. října, přijďte ten samý večer do kina Aero. Nejenže ho stále řídí moje tajná samurajská láska pan Flígl, ale bude se tam hrát taková divadelní show. Můj trudný a poslední dobou dost suchopárný život se totiž zpaměti naučila jedna krásná herečka bez podbradku a předvede ho tam. Kritik to ještě neví. Na jakýkoli můj podnět ke zlepšení života naší rodiny nebo návrh, kdo všechno by se v jeho širší rodině měl začít pořádně mýt mýdlem, kritik odpovídá stejně – Už abych byl v Benátkách. Nechci mu to dát zadarmo, tak mlčím, ale v duchu si říkám Bože, ano.