Bál jsem se holky oslovovat, protože jsem Rom. Raději randím s cizinkami, neřeší můj původ

28. březen 2023

Lásky čas

„Sám sobě jsem se nelíbil, protože mi nikdo neřekl, že i kluci jako já můžou být hezký. Myslel jsem si, že bych musel být bílej a hubenej,“ říká Nick. Dnes už to vidí jinak a vnímá, že svým vzhledem vzbuzuje zájem. Kvůli špatným reakcím na svůj romský původ ale s holkami z české majority skoro nerandí. Podobnou zkušenost má i Lucie, která se nedávno vyoutovala jako bisexuálka.

„Já mám taky stereotypy, takže když mi moje holka řekla, že pojedeme na návštěvu k jejím rodičům na venkov, hned mě napadlo, že budou rasisti. A taky že jo. Měli na mě velmi nevhodné poznámky,“ popisuje Lucie.

Čtěte také

Říkat, že „nevidím barvu“, je problematické. Ve vztazích i na úrovni institucí

Negativní zkušenosti z navazování milostných vztahů s majoritou má i Jitka. „Už na základce všichni věděli, že jsem Romka a neměli mě rádi. Přišlo mi, že o mě bílí kluci neměli zájem,“ popisuje.

„Lidé z majority tu diskriminaci pochopí až ve vztahu s někým z minority. Najednou třeba nedostanou bydlení, protože partnerka je Romka. Nebo je kvůli tomu nepustí na diskotéku. Romové mají často strategii, že mluví anglicky, když vstupují do klubu. A pak si musí dávat pozor, aby to dál udrželi, aby je někdo neslyšel mluvit česky, protože je pak vyhodí,“ popisuje David Tišer, ředitel kulturně sociální organizace Arart. Spolu s ním komentuje příběhy ve čtvrté epizodě podcastu Lásky čas sociální vědkyně a autorka knihy Queer Roma, Lucie Fremlová.

Poslechněte si, jak se v Česku randí mladým Romkám a Romům.

Upozorňujeme, že tento pořad není vhodný pro děti.

O sérii Lásky čas

Podcast připravuje pro Radio Wave novinářka Natálie Sousa. V šestidílné sérii se věnuje randění a vztahům generace Z a mladších mileniálů napříč etniky v Česku. Zkušenosti lidí z minorit i z majority komentují akademici a mladí intelektuálové. Lásky čas startuje 7. března 2023 a novou epizodu publikujeme každé úterý.

Autorka: Natálie Sousa
Kreativní producentka a dramaturgyně: Veronika Ruppert
Zvuk: Jan Brauner
Hudba: Ai fen
Vizuály: Natalie Kubenk

autoři: Natálie Sousa , Veronika Ruppert