Cesta z krize Kima Stanleyho Robinsona – uhlíková měna, nové náboženství i terorismus

V takovém moři dystopické imaginace působí kniha Ministerstvo budoucnosti amerického spisovatele Kima Stanleyho Robinsona (český překlad by měl být v přípravě) jako zjevení. (Ve čtení pokračujte, pokud vám nevadí poznat rámcově obsah knihy.) Bez nových zázračných technologií nebo mimozemské výpomoci nás Robinson vyvede z rozpadající se společnosti roku 2024 do druhé poloviny století, kdy jsme jako lidstvo změnu klimatu a všechny další hrozby zvládli.

Anna Kárníková|foto:Tereza Kunderová, Český rozhlas

Vlna veder zasáhne v roce 2024 Indii a jejím následkem zemřou během týdne desítky milionů lidí. S hněvem a poznáním, že ji zbytek světa nechává napospas změně klimatu, kterou z velké míry nezpůsobila, si Indie zvolí zcela novou politickou reprezentaci zastupující co nejširší vrstvy společnosti, opustí Pařížskou dohodu a pustí se do radikálního udržitelného převratu, který obsahuje jak masivní rozvoj agroekologie a obnovitelných zdrojů, tak kontroverzní geoinženýring s cílem vyhnout se extrémnímu počasí. Vznikne také teroristická skupina Děti Kálí, která vyhledává viníky klimatického rozvratu na globálním Severu (např. velké investory fosilního průmyslu) a postupně je likviduje. V rozhovoru ke knize se autor zmiňuje o tom, že psát tento úvod bylo stejně těžké jako je ho číst. To mohu potvrdit, obzvlášť když jsem knihu začala číst v létě minulého roku, kdy vyprahlá Indie zoufale čekala na monzunové deště.

Robinson zde pracuje s často sdíleným přesvědčením, že čekáme na katastrofu dostatečně velkého rozměru, aby se věci daly do pohybu – takovou šokovou terapii globální ekonomiky pro 21. století. A ukazuje, že jakmile se tímto způsobem dají věci do pohybu, nebudou už vypočitatelné a přinesou s sebou také velká rizika, protože čas pro dlouhodobou a dostatečně promyšlenou klimatickou akci jsme už propásli. Kromě změn odstartovaných katastrofou ale autor popisuje také plánovanější kroky, které v kombinaci efektů v jeho fiktivní realitě zachrání naši civilizaci.

Jedním z hybatelů je Ministerstvo budoucnosti, nová agentura Organizace spojených národů, kterou globální společenství založí v roce 2024 na COP29 (to je konference, o jejíž pořádání má usilovat i Česko) v reakci na zcela nedostatečné výsledky desítek let mezinárodních klimatických jednání. Jako řada dalších OSN agentur sídlí v poklidném, maloměstském Curychu, nepracují pro ni ale privilegovaní a zpohodlnělí úředníci, ale lidé, co znají zákruty moci a nebojí se jít v hledání efektivních řešení až na úplnou hranu svého mandátu a běžných praktik.

Po několika letech věcné argumentace, emocionálního vydírání centrálních bankéřek a bankéřů, s využitím geopolitického soupeření mezi zeměmi a pod tlakem hnutí drobných investorů, kteří masově opouští klasické banky, se vedoucí agentury podaří zavést novou měnu garantovanou centrálními bankami, tzv. carbon coin, kterou lze získat za to, že nevypustíte do atmosféry (či uložíte) tunu CO2. Díky tomuto nástroji se postupně významně prodlouží investiční horizont a peníze začnou téct masivně do projektů, které postupně stabilizují klima.

Programátorská skupina ministerstva vytvoří open source nástroje, které mohou nahradit všechny funkce existujících sociálních sítí a lidé se mohou rozhodnout, zda chtějí svá data prodat a komu. Původním sociálním médiím se začne říkat predátorská a lidé se postupně přesunou na platformu YourLock.

Vznikne nové náboženství, které v jedné slavnosti trvající 24 hodin propojí vše živé na světě ve vděčnosti vůči Matce Zemi a vytvoří nový typ vědomí a globálního propojení, které pak ovlivní politické zadání i rozhodování.

Čtěte také

Bahenní bitva o Lützerath je prohraná. Boj o budoucnost bez fosilních paliv v Německu pokračuje

Nejvíce kontroverzním hybatelem Robinsonovy budoucí cesty je ale terorismus, s jehož pomocí autor vyřeší řadu složitých společenských problémů, i když v rozhovorech jeho takto silnou roli odmítá. Už jsem zmínila Děti Kálí, které po desítky let postupně snižují prestiž fosilních boháčů a dělají jejich život na planetě nesnesitelným. Teroristické skupiny ale také v knize během několika týdnů zcela vypnou sektor letecké dopravy (představující cca 3,5 % globálních emisí) tím, že létání ohrožené útoky drony začne být nebezpečné a lidé se od něj masivně odvrátí.

Na scénu se vrací lodě poháněné obnovitelnými zdroji a vzducholodě. Terorismus stojí také za ukončením ropné ekonomiky v Saúdské Arábii, kde dojde během pouti do Mekky k vyvraždění většiny saúdských princů a konci vlády jejich klanu. Nová vláda vyhlásí okamžité ukončení těžby ropy pro spalování a vyžádá si kompenzace v podobě carbon coins, které pomohou vyřešit největší nerovnosti země, která si nově říká prostě Arábie. Se stejnou motivací zvítězí v Brazílii krátce poté prezident s programem plné ochrany amazonského deštného pralesa.

Čtěte také

Končí prezident, který si „nebyl jist“ klimatickou krizí. Co přinese ten nový?

Robinson nabízí lidem usilujícím o změnu jasné poselství – v dnešním komplexním světě, kdy nejsme často schopni rozklíčovat kvůli nekonečnému množství vazeb vztahy příčin a následků, je nutné vydat se všemi cestami. Některé budou vedeny analýzou, jiné zoufalstvím, ale všechny budou tváří v tvář blížící se katastrofě legitimní. Žádné jedno řešení není samospásné, zároveň ale nikdy nevíme, která drobnost se propojí s dalšími událostmi ve velký pohyb a nakonec změnu.

Poslechněte si komentář Anny Kárníkové o knize Ministerstvo budoucnosti spisovatele Kima Stanleyho Robinsona.