Cyklistický green deal. Nutnost, póza, podřezávání větve, nebo inspirace pro ostatní sporty?

David Lappartient je hromadným sběratelem funkcí: je prezidentem départmentu Morbihan, stojí v čele Francouzského olympijského výboru i Mezinárodní cyklistické unie. Jeho plán nejnovější plán zní ambiciózně: do roku 2030 by týmy i závody měly stlačit své emise na polovinu a navíc se stát uhlíkově neutrálními. Oboje je v souladu s cíli Pařížské úmluvy.

Jak toho ale reálně chce dosáhnout? Obrysy jsou nejisté, Lappartient ovšem tvrdí, že se tento sport může v mnohém zlepšit. „Třeba v přeletech během cyklistických Grand Tour, které někdy dosahují i tisíce kilometrů. Nebo v přechodu ze spalovacích motorů v doprovodných vozech na hybridní nebo elektrické,“ navrhuje.

A není to ostatně jen návrh: Lappartient například cyklistickým týmům hrozí, že pokud podmínky nesplní, neschválí jim profesionální licenci. To by pro ně znamenalo existenční katastrofu. „Myslím si, že z jedné strany to je snaha zalíbit se, ale určitě tam je i vědomí toho, že některé věci už do 21. století nepatří,“ míní Vojta Jírovec.

Čtěte také

Mládí vpřed. V cyklistice se inspirovali a ze sportu zkušených je sport mladíků

O které jde? „Třeba o dlouhé přelety nebo starty v cizích zemích, jako když Giro d’Italia začínalo v Izraeli a chtělo mít start v Japonsku,“ popisuje. „A pomoci by mohlo třeba i to, kdyby se Tour de France vzdala své tradiční reklamní karavany, která opravdu zůstala mentálně v dvacátém století,“ dodává.

V profesionální cyklistice se momentálně mluví o poměrně ambiciózních plánech na snížení emisí a ekologického dopadu na životní prostředí. Jak toho chce tento sport dosáhnout a čím škodí přírodě nejvíce? Poslechněte si nový díl sportovního magazínu Tribuna.