Děti nejsou stejné, rodiče taky ne. Univerzální návod výchovy neexistuje, říká autorka Teorie typů

Jednotlivé typy se podle Mikové projevují v každodenních situacích a reakce dětí někdy z pohledu dospělých nedávají smysl. „Dítě pláče, když mu podáte perník, který má rádo. Pokud má silnou potřebu kompetence, zřejmě mu vadí, že jste mu ho rozbalili a nemůže to udělat samo,“ dává příklad psycholožka. „Nebo má problém s tím, že mu ho vždy krájíte, a dnes ho má vcelku. Nebo naopak vůbec nereaguje na perník, ale na to, že se u podávání kvůli něčemu mračíte. Tři reakce třech různých typů dětí,“ vysvětluje.

Čtěte také

Snaha o příliš dokonalé rodičovství napáchá škody na vás i na dětech, říká terapeut Vojtko

Typ svého dítěte se podle Mikové vyplatí znát i v momentě, kdy máte víc dětí. Doporučuje, aby rodiče potomkům už od útlého věku vysvětlovali, že sourozenec nebo kamarád má některé věci jinak. „Jedno dítě je intenzivní a kontaktní a druhé chce být samo a před svým sourozencem se zavírá v pokoji. Děti mají velkou schopnost se vžít do druhých a pochopit rozdíly, které mezi nimi jsou. Stačí jim k tomu dát příležitost,“ říká Miková.

Teorie typů platí podle psycholožky i na rodiče. Ti se podle ní dostávají velmi často pod nepřiměřený tlak, když čelí návodům na „správnou výchovu“. „Pozoruji to hlavně u žen. Společnost i ony samy kladou vysoké nároky na to, jak by měly být chápající a přijímající. Přitom je to někdy úplně mimo jejich nastavení a návody jim nejsou k ničemu. Nejtěžší je dokázat se do svého dítěte vcítit a pochopit ho, i když je rodič z úplně jiného těsta. Pro někoho je například nepořádek v pokoji nedbalost, pro jiného tvůrčí prostor, a to úplně bez nadsázky,“ uzavírá Miková.