Efektivita práce se zvyšuje. Proč na pracovišti stále trávíme neúměrné množství času?

Ve světových i českých médiích se nedávno objevila zpráva, že se Finsko chystá zkrátit pracovní týden o jeden den. Byť se zpráva nakonec ukázala jako zavádějící, je podle politoložky Kateřiny Smejkalové zajímavé pozorovat, jakou rezonanci ve společnosti vyvolala. Tvrdí, že se u nás evidentně vyvíjí povědomí o tom, že výdělečnou činností trávíme neúměrné množství času. „Často nejde jen o těch bájných osm hodin denně. Zvedají se nájmy v centrech měst, lidé dojíždějí častěji a z větší dálky, a když k tomu připočteme dlouhé dojíždění, přípravu a oblékání, tak je to i deset nebo jedenáct hodin. Pak nám zbyde už jen taková údržbová logistika. Nakupování nebo vyzvedávání dětí,“ říká Smejkalová.

Kateřina Smejkalová|foto: archiv Kateřiny Smejkalové

Podle hlavní ekonomky Raiffeisenbank Heleny Horské jsme dosáhli určité ekonomické úrovně a řada lidí už si rozmyslí, jestli vezme zajímavou, ale časově náročnou pozici. Smejkalová ale poznamenává, že se téma aktivněji řeší spíše v zemích s vyššími příjmy u obyvatel. „Je v tom jakási přímá úměra, co se týče bohatství konkrétních zemí. Není náhodou, že se debaty vedou zejména v západních zemích, kde jsou platy násobně vyšší než u nás. Potom to rozhodnutí, zda dodatečné navýšení platu, nebo zkrácená pracovní doba, je o poznání jednodušší,“ říká Smejkalová. Agendou zkrácení pracovní doby se delší dobu zabývají i odbory. Na konec levné práce navázala kampaň Konec dlouhé práce. Odbory v tom podle Smejkalové vidí také možnost, jak se dostat z nízkopříjmové ekonomiky symbolizované montovnami. „Zkrácením pracovní doby by mohl vzniknout tlak na technologické inovace,“ dodává politoložka.

Agendou zkrácení pracovní doby se delší dobu zabývají i odbory. Na konec levné práce navázala kampaň Konec dlouhé práce. Odbory v tom podle Smejkalové vidí také možnost, jak se dostat z nízkopříjmové ekonomiky symbolizované montovnami|foto: Pexels,CC0

Variant, jak zkrátit pracovní dobu, ale může být podle odbornic několik. Pracovní doba se může zkrátit například každý den o půl hodiny nebo naopak zkrácením pracovní týdne o jeden den. Argumentem, proč zkrátit pracovní dobu o celý den, je podle Smejkalové také klimatická krize. „Méně pracovat znamená, že by se ekonomika méně hýbala, méně by se v některých případech dojíždělo. Méně by se vypínaly a zapínaly pracovní přístroje.“

Zkrácení pracovní doby by ale dopadlo na jednotlivá odvětví jinak. Podle Horské neexistuje univerzální recept, jak zkracovat pracovní dobu. Například ve směnném provozu často musí být systém pro celý provoz stejný. Způsob výběru by naopak měli mít zaměstnanci v rozvíjejícím se sektoru služeb. „Navíc v oborech, kde se projevuje kreativita, kde je důležité inteligenční zapojení, tak tam se ukazuje, že zkrácení pracovní doby zvyšuje produktivity práce a nekomplikuje chod společnosti jako ve směnném provozu,“ říká Horská a dodává, že v průmyslových ekonomikách byla tendence spíše zkracovat pracovní týden.

Čtěte také

Bez práce od nevidím do nevidím nemáme smysl života. Kdy v Česku padne modla workoholismu?

Z analýzy, kterou Horská se svými kolegy zpracovávala, ale vyplývá, že při zkrácení pracovní doby je potřeba dobře nastavit pravidla přesčasů. Například ve Francii, která se v roce 2000 rozhodla zkrátit pracovní dobu, došlo k nárůstu nerovnosti platů a mezd mužů a žen. Byli to totiž většinou muži, kteří častěji přijímali přesčasy. Podle Smejkalové spočívá nebezpečí i v tom, že by ženy získaný čas věnovaly péči o rodinné příslušníky, kdežto muži ne. Tím by se nespravedlnost ve vztazích ještě zvyšovala. „Ženy už dnes odpracují, co se týče péče o děti, jiné rodinné příslušníky a domácnost celkově, mnohem více času. Pro Českou republiku je to dvacet hodin týdně. Nebezpečí je to, že dodatečně získaný čas by ženy použily pro další práci formou péče, kdežto muži ne,“ dodává Smejkalová.

Legislativní změna by se samozřejmě nedotkla osob samostatně výdělečně činných, jejichž pracovní činnost nepodléhá zákoníku práce. V tomhle směru jsou podle Smejkalové problémem zejména takzvaní falešní živnostníci, kteří jsou de iure podnikateli, ale ve skutečnosti jejich organizace práce a výdělky připomínají zaměstnanecký poměr. Cílem by podle ní měl být přesun těchto lidí do zaměstnaneckých poměrů.

Helena Horská|foto: archiv Heleny Horské

A je na zkrácení pracovní doby česká ekonomika připravená? Podle Heleny Horské ano. K přirozenému zkracování pracovní doby už totiž dochází. „Dochází ale také k citelnému zvýšení produktivity práce. Můžeme říct, že za posledních šestadvacet let se v České republice produktivita práce více než z jedenapůlnásobila. Odpracovaná doba ale klesla velmi pomalu. Je tu tedy určitý prostor, abychom se vzhledem k velmi dynamickému nárůstu produktivity práce, robotizaci a automatizaci bavili o tom, že některé sektory a firmy jsou už na zkrácení pracovní doby připravené,“ říká Horská a dodává, že by zkrácení nezaváděla plošně. Požadavky by podle ní měly jít zejména zespodu od zaměstnanců, kteří by artikulovali zkracovaní pracovní doby s pro ně nejvyšší přidanou hodnotu.