Emo se vrací! Vytahujeme klenoty z devadesátkové emo hardcorové pokladnice
V poslední době vše nasvědčuje tomu, že se nám otočil další punkový cyklus a do středu zájmu se začíná vracet emo hardcore devadesátkového střihu. Vzhledem k tomu, že osazenstvo Špíny, v čele s Juditou a Šamanem, k tomuto žánru chová neskrývanou náklonnost, věnujeme mu celý aktuální díl. A zaměřili jsme se na americké kapely, které sice po třech desetiletích upadly částečně v zapomnění, zároveň patřily mezi základní kameny tohoto stylu a rozhodně mají co nabídnout i dnes.
Čtěte také
Když se řekne americký emo hardcore z devadesátek, většině vytanou na mysl dlouhá intra, rozvrzané kytary, melancholické riffy, vypjaté vokály a recitativy, které svírá v pevném objetí nezbytný, bytostně špinavý zvuk. Podobně, jako tomu bylo například u marylandských Moss Icon nebo kalifornských Still Life. Obě zmíněné kapely, spolu s dalšími, patří k těm slavnějším z emo hardcorového kánonu, na které prach zapomnění nestihl dosednout. Špína tak hledala v temných zákoutích one- až four-way splitů i v katalozích mikrolabelů.
A připomněli jsme si opravdové poklady. Ať už se jednalo o Anasarca, jejichž zpěvák Nick Pimentel se mimo jiné věnoval grafické práci a podílel se vizuálně na deskách French Toast nebo Q & Not U, či o v pozdějších letech free-jazzem načichlých Cerberus Shoal. Do hledáčku se nám dostali i v zahraničí provařenější Don Martin Three a jejich songy paradoxně nabité pozitivitou. Špíní melancholickou emocionální hodinku neminula ani saxofonová infúze, kterou dodali Constantine Sankhati.
Která témata byla pro dřevní emo hardcory stěžejní? Kdo sázel na dlouhá táhlá intra a koho spíš strhla vlna emo violence? Jak se projevovaly jazzové vlivy a kdo tyto tendence naplnil? Jak byli tehdejší emo hardcoristi provázáni s washingtonským labelem Dischord? Při poslechu kterých kapel nám pořád naskakuje husí kůže? A především – vrací se opravdu emo hardcore? Poslechněte si celou Špínu ze záznamu!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
