Hergot! s Lukášem Noskem: Úvod do islámské filozofie

Islámská filozofie ve vrcholném období, tedy od 9. do 12. století, pracuje především s rozumem. Lidská svoboda, Boží všemohoucnost, stvoření světa, věčnost světa, to jsou témata, jimiž se islámští filozofové zabývají. Náboženské pojetí se do popředí dostává později, například v dílech Ibn Síny (Aviceny) nebo Ibn Arabího, jenž většinu svého života prožil v dnešním Španělsku, v Seville.

Islám v popkultuře: Stereotypní zobrazování muslimů a Arabů ve filmech

• Upravit
• Smazat

Filmy jako další produkty populární kultury vytvářejí mýty po více než sto let. S nadsázkou se dá říct, že stereotypní zobrazování různých skupin začalo s tím, jak se poprvé spustila kamera. V aktuálním díle Hergot!u jsme se zabývali filmařským pohledem na muslimy a Araby. Do pořadu přijal pozvání Miroslav Libicher, doktorand z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který se tímto tématem zabývá.

Čím je islámská filozofie výjimečná? Podle Lukáše Noska je islámská filozofie napojená a konfrontovaná s dalšími monoteistickými náboženstvími, respektive s jejich filozofií. Islámská filozofie v podstatě vzniká na přelomu 8. a 9. století, rodí se do syrské kultury, která už znala řeckou filozofii. Tou se inspirují významní chalífové, hlavně v 9. století, dokonce dávají enormní částky na překlad syrských či řeckých děl právě do arabštiny.

Již v 8. století lze pozorovat setkávání se tří hlavních monoteistických náboženství, vedle toho však existuje také hinduismus či zoroastrismus. Na Blízkém východě, v úrodném půlměsíci, se potkávají myslitelé, kteří z těchto tradicí čerpají, učí se od sebe, reagují na sebe a vzájemně se ovlivňují. „Znám velmi dobře polemiky křesťanů z konce 8. a začátku 9. století, jsou to mistrovské dialogy mezi biskupy Abu Ghurou a chalífou Al Ma’múnem. Hovoří spolu obecně a mírumilovně, ale v jednu chvíli se Abu Ghura zeptá: ‚Jak to, že nás pronásledujete? Jak to, že jsme nuceni platit vyšší daň?‘“ říká Nosek a dodává, že jde z filozofického hlediska o velmi zajímavou epochu. Zároveň však v této době dochází k pronásledování židů a křesťanů. Přestože s nimi bylo nespravedlivě zacházeno, stále to byl relativně svobodný svět, který je k rozvoji filozofie nezbytný.