Hledám s rodiči cestu, jak žít po smrti jejich dítěte, říká průvodkyně pozůstalých
„Nikdy neodcházíme předčasně, život je vždycky naplněný. Ale pocit nespravedlnosti u umírajícího dítěte stejně mám,“ říká Andrea Radomská, průvodkyně pro pozůstalé a terapeutka mobilního hospice Strom života. Když v rodině zemře dítě, rodiče podle ní potřebují pomoc vždycky. „Často to ale zvládnou vlastními silami, rodina třeba má tak pevné vazby, že se obdobím dokáže provést sama. Ale někdy taky pozůstalí nenajdou odvahu říct si o pomoc,“ říká terapeutka.
Andrea Radomská se s prvním umírajícím dítětem potkala už jako studentka střední zdravotní školy. Od té doby kromě stovek dospělých doprovodila i necelé dvě desítky umírajících dětí a jejich rodin. „Důvěra je základ. Říkat dítěti pravdu a respektovat filozofii a nastavení rodiny. Rodiče často nenajdou sílu odpovědět dítěti na otázku, jestli zemře. Je dobře, když je kolem někdo, komu věří a koho se může na cokoli zeptat,“ popisuje důležitou část své práce Radomská.
Čtěte také
„Na to, že vám zemře dítě, se nedá připravit, i když je třeba dlouho a těžce nemocné. Ale to vědomí, že na to rodiče nejsou sami, je v téhle době stěžejní,“ říká Radomská. Sama provádí po smrti každého klienta svůj rituál a se symbolickým i praktickým rozloučením pomáhá i rodinám. „Často pohřeb nahradíme oslavou života dítěte. Ale i tak těžká událost, jako je poslední rozloučení, může být krásná. To je pro mě potvrzení, že to, co děláme, děláme dobře,“ říká.
Na práci mobilního hospice je podle Radomské zásadní, že nekončí smrtí pacienta. „Po smrti dítěte, po nečekané a náhlé i po té, která přichází s dlouhodobou nemocí, hledám s rodiči cestu, jak žít dál. Věřím tomu, že s vědomím, že tu pro ně jako průvodce jsem, je pro ně tahle zkouška o malinko snazší,“ dodává terapeutka.
Co se děje po smrti dítěte, jak pomáhá mobilní hospic? Proč by se o smrti mělo víc mluvit? Poslechněte si Houpačky.
Související
-
Smrt čeká na každého a může přijít kdykoliv. Proč se jí bojíme a jak přijmout vlastní konečnost?
Matka Alana Lowena dala svého syna do katolického sirotčince, když mu byly 4 roky. Zkušenost to prý byla otřesná, sestry byly velmi přísné, až kruté. Jeho těžká životní...
-
Nechci umírat sama. Poslechněte si dokument, ve kterém o...
„Připadám si, jako bych byla na pustém ostrově, všude kolem byla veliká bouře a nikde nebyli lidi,“ popisuje paní Jana, která umírá.
-
Děti smrt blízkého prožívají jinak, třeba si hrají na pohřbívání, říká terapeutka Sylvie Stretti
Ztráta blízké osoby přináší smutek, vztek, chaos, bolest... Může v takové situaci pomoci terapie, nebo je potřeba to prostě přečkat, až to přebolí?
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
