Jaroslav Švelch: Dva dny po 17. listopadu 1989 už existovala hra na motivy sametové revoluce

„Situace u nás byla celkem logicky ve skluzu za Západem, protože se k nám těžko dostávala technologie a hardware,“ mluví Jaroslav Švelch o jedné z hlavních překážek masového rozvoje počítačových her v komunistickém Československu. Skutečným fenoménem se počítačové hry staly až v 80. letech díky prvním počítačům přiváženým z Velké Británie. I přesto jich ale u nás bylo co do celkového množství zhruba pětkrát až desetkrát méně než v zemích západní Evropy. „V začátcích stály počítače zhruba tolik jako auto, byla to opravdu velká investice. Ke konci 80. let sice trochu zlevnily, ale pořád se bavíme o dvou měsíčních platech.“

Quest: Český Project Hospital nebude kopie Theme Hospital. Zaměří se na realitu vedení nemocnice

• Upravit
• Smazat

Na všudypřítomnou jarní rýmičku platí jediné – pořádná dávka Questu do uší. V tom aktuálním si povídáme s Janem Benešem a Ondřejem Melkusem z českého studia Oxymoron Games, kteří pracují na realistické strategii z nemocničního prostředí Project Hospital. A posilnění vitamíny recenzujeme rovnou dvě nové hry: pirátskou multiplayerovku Sea of Thieves a návrat zábavných závodů Burnout Paradise Remastered. 

„Důležitou roli hrály kluby při Svazarmu (Svaz pro spolupráci s armádou), který v 80. letech zmutoval do organizace, jež pod sebou sdružovala kluby nadšenců pro nejrůznější hobby, včetně elektroniky, rádioamatérů a počítačů,“ vysvětluje Švelch, jakým způsobem se o sobě dozvídali fanoušci počítačových her a jak následně vznikaly jejich komunity. Mezi nejznámější zahraniční hry v té době patřily hlavně britské, především díky tomu, že nejpopulárnější platformou byl právě britský počítač Sinclair ZX Spectrum. Vznikaly ale samozřejmě i domácí hry, jakkoliv se svou technologickou vyspělostí a profesionalitou nemohly s těmi zahraničními v naprosté většině srovnávat.

Quest: Jak se hrají a jak se archivují staré české a slovenské hry?

• Upravit
• Smazat

V novém Questu se ohlížíme. Na co? Na staré hry přece. A nejsme na to sami! Se dvěma hosty rozebíráme půvab starých her, zjistíme, jak se takové hry archivují a taky jak se dneska hrají. Nezapomeneme ale ani zavzpomínat na legendární českou hru Polda.

Kromě toho bylo českých her v porovnání s hrami z Velké Británie a Španělska, které tenkrát patřilo mezi herní velmoci, relativně málo a člověk podle Švelcha někdy navíc ani nepoznal, že se jedná o české hry, protože byly v angličtině. „Jako příklad můžu uvést Miroslava Fídlera, který tvořil společně s Františkem Fukou a Tomášem Rylkem takzvaný Golden Triangle, skupinu herních vývojářů kolem stanice mladých techniků na Praze 6.“ Lidé v 80. letech chápali počítačové hry zároveň coby médium sebevyjádření, plnily pro ně podobnou funkci jako samizdat a často velmi rychle a nekompromisně reagovaly na aktuální dění.

„Typickým příkladem je hra Indiana Jones na Václavském náměstí, která přímo reagovala na události Palachova týdne a byla sama o sobě dost brutální a plná černého humoru,“ vzpomíná Švelch. Indiana Jones se v ní coby ikonický západní hrdina ocitne uprostřed demonstrací v centru Prahy a musí utéct ze vřavy na letiště. „Nebo už dva dny po událostech 17. listopadu někdo mezi lidi vypustil hru o sametové revoluci, ve které je cílem natočit na videokameru nějaký záznam policejního násilí a potom ho poslat zahraničním tiskovým agenturám.“