Jíst, milovat a skládat trenky do komínků. Proč se svět zbláznil z reality show Marie Kondo?

15. leden 2019
Z reality show Tidying Up with Marie Kondo

Netflix prvního ledna spustil show o uklízení a pročišťování domů amerických rodin. Premiéra na Nový rok je ideální marketingový tah. Většina z nás se probouzí v posilvestrovské kocovině se skříněmi ještě víc naditými novými nezbytnostmi a s mnoha předsevzetími. A jedním z nich bývá kromě zbavení se balastu na těle i vyházení všeho nepotřebného.

Tentokrát ale na Netflixu domy americké střední třídy nezvelebuje pětice exaltovaných gayů, jak je tomu v ikonické show Queer Eye, ale guru uklízení a minimalismu Marie Kondo. Pětatřicetiletá prťavá Japonka v bílém svetříku a skládané sukni diriguje americké rodiny prostřednictvím překladatelky, a tak se zdá, jako by doslova delegovala příkazy z jiné planety.

Marie si jako devatenáctiletá studentka sociologie založila poradenskou firmu, jejímž cílem bylo nastolit v domech svých klientů trvale udržitelný pořádek. Od té doby napsala čtyři knihy o uklízení podle její „KonMari“ metody, která sestává ze dvou kroků. Při třídění zdůrazňuje, že je nutné brát každou věc jednotlivě do ruky a ptát se sám sebe: „Přináší mi tohle radost?“ To, co zbude po třídění, je třeba umístit na místo k tomu určené a nejlépe vertikálně poskládat.

Z reality show Tidying Up with Marie Kondo

Netflixová série rozvíjí Mariinu „ideologii“ v prostředí amerického konzumerismu. Za deset dní od premiéry bylo víc než 94 000 instagramových postů opatřeno hashtagem #mariekondo a na Twitteru byla za stejnou dobu zmíněna v 80 000 případech. Podle datové analýzy firmy Brandwatch hovoří o Marii na Twitteru ze dvou třetin ženy a většina z nich reaguje na její show pozitivně. Není náhodou, že až na čestné výjimky jsou přeplněné domovy obrovským stresorem hlavně pro ženy, které mají péči o domácnost jako svou druhou šichtu.

Je až trapné, jak ukázkovým příkladem tohoto vzorku jsem. Na pořad jsem narazila 2. ledna při snídani a hned jsem se chytla kvůli pocitu marnosti z vlastní zaneřáděné domácnosti. Aspoň v tom smyslu, že jsem se dodívala na celý díl. Svá trika jsem ale zatím na skládku nevyvezla. Show mi coby cynické Evropance v prvních momentech zavání ezoterikou. Marie přijde na návštěvu k rodině bordelářů a vybízí je, aby poděkovali svému domu a pak svým věcem. Jak jsem se však dopátrala, ono opatřování věcí duchem není past na spirituálně vyhladovělé diváky, ale v Japonsku rozšířená šintoistická idea, že i věci mají duši.

Automatky: Tajemství Zázračného úklidu

03791275_0.jpeg

„Pokud si myslíte, že uklízení představuje nekonečnou dřinu, které se musíte dennodenně věnovat, je to zásadní omyl.“ … „Dovednost třídit, ukládat a podobně, není zdaleka tak důležitá, jako naše připravenost a naše vlastní představa životního stylu. Pořádek souvisí s mimořádně osobními hodnotami, tedy s tím, jak chce určitý člověk žít,“ píše ve své knize Zázračný úklid – pořádek jednou provždy japonská úklidová konzultantka Marie Kondo.

V traileru opakovaně vidíme lidi, kteří při vyhazování věcí pláčou. A z pohledu na obrovské hromady oblečení a bot, které účastníci show snáší na postel, opravdu mrazí. Ještě víc mrazí z toho, že moje vlastní hromada by byla sice méně barevná než u americké rodiny z předměstí, zato asi stejně velká. Marie nikde nedeklaruje, že je její metoda součástí minimalistického trendu, je to ale nasnadě. Máme toho moc a ne ke všemu lze mít radostný vztah. Myšlenka je to zdánlivě banální, ale jako nástroj pro vyhazování věcí je funkční, protože využívá emocí, nikoli rozumu, který by pro ponechání si zbytných věcí hned vytvořil odůvodnění. Kritici úklidové čety Marie namítají, že v japonských podmínkách je snaha o zbavení se věcí nutností především kvůli malým bytům, a je tedy do amerických velkých domů nepřenosná. Japonci se také jednodušeji zbavují věcí, protože je považují za „účelovku“, nikoli za emočně nabité předměty dotvářející osobnost kupujícího. Další kritické hlasy zmiňují, že minimalismus je luxus jen pro bohaté lidi, kteří se mají čeho zbavovat.

Kuňkající víla Marie svým klientům neradí jen s praktickým úklidem, ale fušuje i do komunikace v rodině a psychiky jejích členů, ze kterých borčus celkem logicky pramení. Tímto laickým psychologizováním uspokojuje diváky podobně jako reality show typu Prostřeno nebo Farmář hledá ženu – slzy a okamžiky prozření na kameru nemohou chybět. Přece jen nejde o šintoistický workshop, ale hlavně o reality show a happy end.

A proč se kolem KonMari metody rozjela taková mánie? Netlix je hlavně americký fenomén, Američané sbírají cetky jako straky… a my jim jsme v patách. Zdá se, že v Evropě i USA vlivem únavy z hromadění patrně rezonuje asijské volání po úspornosti, byť zatím jenom ve fiktivním světě televizní show.

Marie Kondo, zakladatelka japonské úklidové mánie, žehná americkým domácnostem a poté je nemilosrdně zbavuje balastu. Je to ale cesta použitelná i mimo obýváky snímané kamerou? Poslechněte si glosu Zuzany Fuksové.

Spustit audio

Související