Jsme připraveni na dobu, kdy nás v práci nahradí roboti?

31. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy robot - roboti

Ve Španělsku vyvolalo rozruch několik soudních rozhodnutí, která zneplatnila výpovědi dané zaměstnancům, jejichž práce byla zautomatizovaná. Důvody, pro které tak soudy rozhodly, byly spíše socioekonomické než čistě právní – převážil zájem na ochraně práv zaměstnanců a zachování zaměstnanosti nad volností zaměstnavatelů racionalizovat si pracovní sílu. Jak by se asi podobné spory řešily u nás? A je právní úprava připravena na postupující automatizaci a digitalizaci?

Stávající česká právní úprava je celkem jednoznačná – pokud pro mě zaměstnavatel díky reorganizaci už nemá dost práce, pro kterou mě přijal, může mi dát výpověď s odstupným. Když mě nahradí robotem nebo automatickým systémem, nic ho nenutí, aby pro mě nějaké jiné místo hledal nebo vytvářel.

Čtěte také

I když české soudy při přezkumu výpovědí hledají, jestli mezi přijatými opatřeními a propuštěním zaměstnance pro nadbytečnost existuje souvislost, nedokážu si představit, že by se zabývaly podobnými faktory jako soudy španělské. Zkrátka, zaměstnavatel si svou strukturu může upravit podle svých potřeb a zaměstnanec je chráněn zejména výpovědní dobou a odstupným.

Je ale otázka, jestli tato úprava a její současný výklad budou do budoucna vyhovovat. V první řadě už dnes nekryjí celou řadu lidí, kteří pracují jinak než v pracovním poměru na dobu neurčitou. Ať už se jedná o smlouvy na dobu určitou, dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, některé agenturní zaměstnance, nebo OSVČ v rámci švarcsystému, takto poměrně ochranitelskou zákonnou úpravu v souvislosti s nadbytečností u nich nenajdeme. V lepším případě jsou nějaké garance zajištěny smluvně, v horším případě vůbec. V případě, že pro ně dojde práce, mohou být velmi rychle a levně propuštěni a také často bývají.

mladí - mileniálové - bez práce

Tato prekérní pracovní uspořádání sice našemu pracovnímu trhu zatím v absolutních číslech nedominují, nicméně jsou na vzestupu a není pochyb o tom, že jich bude přibývat. Jejich nárůstu svědčí každá recese – a tu můžeme kvůli pandemii covid-19 očekávat – a už dnes jsou na nich postavena i celá odvětví, z nichž některá výraznou digitalizací a automatizací prochází nebo lze očekávat, že v dohledné době budou.

Pro mladé, kteří na pracovní trh vstupují, není už dnes prekérní práce žádnou novinkou a právě na ně budou logicky v budoucnu změny dopadat citlivě, stejně jako s nimi spojená nejistota. Práce od projektu k projektu namísto tradiční kariéry se dost možná stane normou.

Čtěte také

Ale ani u těch zaměstnanců, kteří jsou alespoň nějakým zákonným ustanovením o nadbytečnosti kryti, není jisté, zda taková úprava bude vždy vyhovovat. V případě výrazných proměn celých profesí, které za sebou mohou nechávat zástupy propuštěných, tříměsíční odstupné není velká spása, pokud v tom, co umíte, prostě místa nejsou, protože lidská práce z nich mizí.

Debata o tom, jak bude vypadat Práce 4.0, se u nás už pomalu vede, byť velmi opatrně, a ne dost kriticky. Měla by se ale vést i z pohledu pracovního, daňového, sociálního práva a dalších právních odvětví. Můžeme jít podobnými argumentačními uličkami jako španělské soudy, očekávat od zaměstnavatelů, že se o dosavadní zaměstnance a jejich uplatnění budou starat nad rámec zákonného odstupného. A musíme pamatovat i na ty pracující, kteří nemají ani tyto garance.

Jinak by se nám mohlo stát, že finanční dopady technologických inovací a dalšího uplatnění lidí, kteří přišli o práci, ponesou veřejné rozpočty, zatímco výhody poplynou těm soukromým. Někomu to může přijít spravedlivé, rozhodně to není udržitelné.

Nakolik se v Česku mluví o dopadech budoucí automatizace a digitalizace práce? Budeme schopni se postarat o ty, pro které už nebude práce k dispozici? Poslechněte si celý komentář.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

autor: Šárka Homfray
Spustit audio

Související