K vlastnímu tělu se často chováme jako k přírodě. Bereme si, co chceme, a nehledíme na následky

2. únor 2021

„Tělo bereme jako doplněk života, v terapii nás zajímá, protože naše společnost je hodně v hlavě,“ říká v Balancu facilitátor a terapeut Martin Nawrath. Pro mnoho lidí je tělo a komunikace s ním nový objev. Chodí na terapii, když něco bolí, vezmou si prášek. Cigarety, alkohol a káva ulevují od bolesti a nepříjemných pocitů. Jenže jednoho dne tělo řekne dost. Chce, abychom se zastavili a věnovali mu pozornost. Jaké informace a signály tělo vysílá a jak se k nim stavět?

Mnoho z nás bere tělo jako nástroj, který se neliší od techniky a technologií, které používáme k tomu, abychom dosáhli, čeho chceme. Je to paradox, na jednu stranu jsme vystaveni velkému tlaku na to, jak by tělo mělo vypadat, a velkému hodnocení vzhledu. Na stranu druhou se k tělu chováme nehezky, nekvalitní stravou, nedostatkem pohybu, špatným spánkem.

Čtěte také

Martin Nawrath parafrázuje lékaře a psychiatra C. G. Junga, který hovoří o čtyřech rozměrech života. Mysl, city a emoce, smyslové vnímání a intuice. „Jako bychom byli jen v jednom z těchto rozměrů, a to redukuje způsob našeho prožívání a přináší to problémy.“

Důležitým signálem těla je bolest, kterou sice přirozeně nechceme, ale přitahuje pozornost a vrací do přítomného okamžiku. Můžeme ji pozorovat, naučit se vnímat a pochopit, proč přichází. V jungiánském přístupu tak s námi komunikuje nevědomí. Pracuje se s tím i v terapii, ale opatrně, protože pozornost bolest zesiluje.

Na naší nechuti s nepříjemným pracovat je do jisté míry založen farmaceutický průmysl. Neznamená to však, že se musíme stavět do role trpitelů a nikdy si nevzít prášek. Můžeme ale rozšířit svůj život i o poznání bolesti. Jiné je to s chronickými problémy, těm bychom samozřejmě měli věnovat větší pozornost a radit se s odborníky.

Pusťte si celý Balanc o vnímání vlastního těla, bolesti i emocích.

autor: Petr Bouška
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.