Komiksy zažívají podobný vzestup jako seriály. Jaké jsou nejlepší grafické romány dekády?
Málokterý žánr zažívá v Česku v posledních letech takovou renesanci jako komiks. Dávno tu nevychází jen reedice Káji Saudka nebo superhrdinské série, ale i knihy o alopecii, neplodnosti nebo Kuřimské kauze. Milují ho velká nakladatelství (Argo, Paseka, Labyrint), ale i malí odborníci (Trystero, Lipnik), překládají se čerstvé zahraniční pecky a komiks má v Česku už i vlastní ocenění (Muriel). Jaké jsou nejlepší komiksy dekády?
Nick Drnaso – Sabrina (Trystero 2019)
Sabrina se jednoho dne z nevysvětlitelných důvodů nevrátí domů. Její přítel se zhroutí, rodiče a sestra pátrají všemi dostupnými prostředky, zpráva proběhne i v médiích. Jakmile se na veřejnosti objeví záhadná videokazeta, rozjede se kolotoč fabulací, falešných zpráv a konspiračních teorií.
Sabrina Nicka Drnasa je komiks, který perfektně zpracovává pocit informačního přetlaku a toho, jak zasahuje do naší každodennosti. V češtině vyšla Sabrina velmi brzy poté, co sklidila velké úspěchy v zahraničí a byla jako vůbec první komiks nominovaná na prestižní Booker Prize. Právě brzké vydání Sabriny v Česku ukazuje, že komiks je na tom u nás čím dál lépe. A i za to si Drnaso, potažmo nakladatelství Trystero, zaslouží být v žebříčku.
Charles Burns – Naposled (Trystero 2017)
Legenda amerického indie komiksu Charles Burns a jeho poslední dokončená trilogie Naposled o tom, jak děsivé může být přijetí vlastní zodpovědnosti. Doug je mladý fotograf a performer topící se ve vlastních surreálních snech a halucinacích navozených uklidňujícími léky. Co je pro něj na kanapi ve sklepě, kde marní svůj život, děsivější: noční můry o královně chrlící vejce plná zárodků malých zrůdiček, nebo to, že vyjde ven a urovná své záležitosti?
Po grafickém románu Černá díra Burns opět dokazuje, že horor dospívání chápe jako málokdo z komiksových autorů.
Osamu Tezuka – Zpráva pro Adolfa (Crew 2019)
Osamu Tezukovi se přezdívá král japonské mangy nebo „japonský Disney“. Představte si hollywoodský velkofilm a převeďte si ho do komiksových panelů a máte Tezuku v kostce. Zpráva pro Adolfa představuje tři postavy, které spojuje stejné jméno. Ano, jednou z nich je Adolf Hitler.
„Pokud se mě někdo zeptá, jaký komiks o druhé světové válce bych mu doporučil, tak mu řeknu, že si musí přečíst manga příběh o třech Adolfech,“ chválí knihu jeden ze čtenářů na serveru databazeknih.cz na stránce komiksu s bezprecedentně pozitivním skóre. Pokud hledáte dobrou epickou mangu, s Tezukovým Hitlerem nemůžete sáhnout vedle.
Jeff Lemire – Essex County (Paseka 2019), Rváč (Comics Centrum 2019)
Jestliže komiksy Osamu Tezuky připomínají americké velkofilmy, tvorba Jeffa Lemirea spíš evokuje klasické americké romány. Kanadský scenárista a kreslíř přitom proslul jako autor příběhů pro produkci Marvel nebo DC Comics. S Essex County a Rváčem se ale do Česka dostal jeho autorský komiks, který se čte jako tlusté bichle Uptona Sinclaira.
Essex County je přitom velkolepou kronikou kanadského duše, která začíná roku 1917 a putuje od zamrzlých rybníků až k nejvyšší soutěži NHL, aby se zase vrátila k polním říčkám. Je to příběh o samotě, kterou člověk zažívá v hokejovém ofsajdu. A když už si zamilujete Lemireovu tvorbu, nesmí vás minout ani jeho další skvělý komiks – Rváč.
Tereza Drahoňovská, Štěpánka Jislová – Bez vlasů (Paseka 2020)
Bez vlasů je docela čerstvý počin, který vyšel teprve před pár týdny, přesto je dobré ho do žebříčku nejlepších komiksů dekády zařadit. Do kontextu české grafické tvorby totiž přináší vysoce intimní téma vypořádávání se s těžkou nemocí.
Čtěte také
Bez vlasů není žádná sebelítostivá dojímačka, ale promyšlené dílo, které na nemoc pohlíží z mnoha různých stran, nevyhýbá se přitom ani finančnímu pohledu. Tereze Drahoňovské a Štěpánce Jislové se komiksem podařilo otevřít hned několik možných cest v budoucí domácí tvorbě. Jednak je Bez vlasů skvělá ukázka, jak dobře pojmout autobiografické téma, jednak otevírá cestu ženským autorkám a intimnímu vyprávění.
Podobný zářez stihla v téhle dekádě udělat ještě třeba Toy Box s komiksem Moje kniha Vinnetou nebo Monika Baudišová s letošní knihou Bezdětná (Labyrint). Bez vlasů je vyprávění o ženské odvaze, o tom, jak člověka změní nemoc, i o tom, jak se taková změna dá ustát.
Branko Jelinek – Oskar Ed (Lipnik 2016)
Podle komiksové kritičky Kateřiny Čopjakové možná nejlepší český komiks, který tu od revoluce vyšel. Hrdinou příběhu je malý chlapec, který vypadá trochu jako pan Vajíčko a oplývá obří fantazií. Nikdy nevíme, jestli se ocitáme v jeho představách nebo v realitě. Jelinkův grafický román je úžasně nakreslené road movie o chlapci mlčky sedícím na zadní sedačce auta, zatímco jeho rodiče se vpředu hlučně rozchází.
Je to sice velmi propracovaný komiks, na kterém Jelinek pracoval řadu let, ale přitom se jedná „jen“ o fragmentární výlet do duše křehkého dítěte. Jelinek totiž ukazuje dítě coby nekonečný zdroj představ, nápadů a snů na pozadí každodennosti. V Česku o Oskaru Edovi bohužel nebylo tolik slyšet, ale o to víc se mu aktuálně daří v Polsku a nepochybně má potenciál ohromit i dále v zahraničí.
Vojtěch Mašek – Sestry Dietlovy (Lipnik 2018)
A další výborná česká věc, která dobře kombinuje každodennost a znepokojující sny. Opus Magnum českého scenáristy a komiksového ilustrátora se inspiroval naší domácí seriálovou tvorbou z dob normalizace, aby ji otočil hlavou vzhůru.
Koukali jste s mámou na Nemocnici na kraji města? Sestry Dietlovy jsou jako televizní seriál z vašeho dětství, který někdo napěchoval nočními můrami. A tak se na prvních stránkách Maškova komiksu potkají dvě důchodkyně s trvalou a v cukrárně řeší, že sestře jedné z nich někdo uřízl obličej.
I po výtvarné stránce patří Sestry Dietlovy mezi to nejlepší, co v Česku za poslední dekádu vzniklo. Mašek své znepokojivé panely maluje na starý novinový papír plný článků z dob normalizace. Jako by Maškův komiks na čtenáře tajně promlouval ještě jednou, zapomenutou řečí. Není to příjemné čtení. A zároveň je.
Marek Šindelka, Marek Pokorný, Vojtěch Mašek – Svatá Barbora (Lipnik 2018)
Málokterý komiks zaznamenal v Česku větší čtenářský úspěch než Svatá Barbora. Čím to bylo? Jménem Marka Šindelky, jednoho z nejoblíbenějších českých prozaiků? Do té doby v Česku nevídaně dotaženým vizuálním zpracováním? Nebo to bylo tím, že se do českého komiksu dostal populárnější žánr true crime?
Svatá Barbora totiž mapuje nechvalně známou Kuřimskou kauzu, čímž nepochybně přilákala i nekomiksové publikum. Šindelka, Pokorný a Mašek sice nepřinesli rozklíčování populární kauzy, ale přesto navrhli vlastní rozklíčování příběhu. Že se jim to povedlo, o tom svědčí nejen dobré prodeje u nás, ale i zájem o komiks v zahraničí. A jejich práce možná motivuje další spisovatele ke koketování s komiksy. Grafické romány pomaličku zažívají stejnou vlnu rozkvětu jako quality TV.
Jaké komiksy ještě stojí za přečtení? Co je nejlepší český historický komiks a proč byste si měli sehnat undergroundovou sérii Tomáše Motala Traum? A jak se vlastně stalo, že se komiksu u nás začalo tak dařit? Poslechněte si speciál Radia Wave o dekádě v komiksu s Kateřinou Čopjakovou a Antonínem Tesařem.
Více o tématu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
