Kouč Marian Jelínek: Současná generace je rozmazlená. Je pro ni těžší ustát tlak dnešní doby

Marian Jelínek
Marian Jelínek

„Prozřel jsem v roce 1993 při mé první cestě za Jaromírem Jágrem do Spojených států. Zjistil jsem, že úspěch těch nejlepších hokejistů není o těch správných technických metodách, ale o tom samotném vnitřním nastavení, se kterým oni tu věc dělají. To byl moment, kdy mě začal zajímat subjektivní svět,“ říká na Radiu Wave hokejový trenér s hlubším zájmem o psychologii a filozofii.

Marian Jelínek se kromě péče o subjektivní světy úspěšných lidí stará i o budoucnost sportu. „My jsme tu generaci rozmazlili. Nemyslím si, že jsou dnes děti lemplové a že jsou méně talentovaní. Vůbec ne. To děláme my. V době nagánské éry, v době Jaromíra Jágra, neměli kluci v šestnácti, sedmnácti letech agenta. Oni si museli vše řešit sami. Museli se zeptat trenéra na to, proč zrovna nehráli, požádat ho případně o pomoc. Dnes vám hráč téměř nic neřekne a za hodinu vám volá jeho agent. On se cítí silný. Ten dnes rozhoduje o cestě svého hráče. Když nemůže mluvit s vámi, tak volá majitele nebo generálního manažera. My těm borcům tu cestičku vyšlapáváme od přílišného dětství. Myslím si, že ty výstupy z komfortní zóny, kdy člověk musel něco odsloužit, udělat něco navíc… že to je pozitivní. Dnes přetopené byty, přetopené školy, mercedesem až do první lavice. To my už musíme řešit. Ta dnešní generace to má možná paradoxně těžší než ta minulá. Oni mají možnost ty limity nedodržovat,“ říká na Radiu Wave Marian Jelínek.

Marian Jelínek je český hokejový kouč s hlubším zájmem o psychologii a filozofii, které aplikuje do své každodenní práce. Své zkušenosti z vrcholového sportu přenáší i do „vrcholového“ byznysu v podobě koučinku, školení a přednášek. Do povědomí veřejnosti se zapsal třeba zlatou medailí z hokejového mistrovství světa v roce 2005, kde působil jako asistent trenéra, a také díky spolupráci s předními českými profesionálními sportovci. V minulosti to byl třeba Jaromír Jágr, dnes tenistka Karolína Plíšková, plavec Jan Micka nebo hokejový brankář Petr Mrázek.

Jaká je práce mentálního kouče?

Já ani nevím, jestli jsem mentální kouč. Každý den bych si dal jinou definici. Zajímám se o subjektivní světy svých svěřenců. Každý máme své objektivní světy, ve kterých se pohybujeme. Např. u hokejového brankáře Petra Mrázka je to hokejové prostředí, ve kterém na vás každý den útočí zvenčí různé porážky, nepříjemná kritika diváků nebo trenér, který vás vyřadí ze sestavy. A to vše ovlivňuje náš subjektivní svět. Zajímá mě, jestli se tyto věci stávají jedem. Jestli nakazí ten subjektivní svět. Díky tomu se člověk chová a reaguje špatně, neadekvátně. Pod emocemi. A právě o to se zajímá mentální kouč. Není pro to ale předpis. Jinak se pracuje s ženou, mužem, chlapcem, dívkou. Každý v tom okamžiku řeší jinou příčinu, proč je ten jejich subjektivní svět nakažen. Může to být věc, která i nesouvisí se sportem. Úmrtí v rodině, příliš velká zodpovědnost, tíha rodiče. Těch příčin a kategorií je celá řada.

Balanc o zdravém pohybu: nechoďte se zničit do fitka, tělo cvičte na celý život, ne na pevný zadek

cvičení - zranění ze cvičení - fitko

„První věc, kterou učíme, je dýchání. Sedavým stylem života narušujeme přirozený dýchací vzorec a nepoužíváme tolik bránici,“ překvapuje Michal Vrátný v odpovědi na otázku, co je nejdůležitější u zdravého cvičení. Pravidelný pohyb je prokazatelně člověku prospěšný. Funguje jako prevence srdečních onemocnění, cukrovky, snižuje krevní tlak, pomáhá na deprese i úzkosti. Dokonce udržuje paměť a zlepšuje kognitivní funkce mozku.

Český hokejový národní tým je 6 let bez medaile na mistrovství světa. V čem je podle vás problém?

Já si myslím, že je to jednak rizikovým systémem play-off, který u nás je nějakých patnáct let. O úspěchu leckdy rozhoduje jeden zápas. Na druhé straně musíme uznat, že je tu deficit z hlediska určitých parametrů. Podle mě je jeden z nich v tréninku a hlavně v nastavení, ve kterém bychom měli trénovat. Myslím si, že nemáme špatné tréninkové metody, máme i dostatek kluzišť. Ale v porovnání se zahraničím mi chybí přístup hráčů. To subjektivní nastavení těch kluků venku je profesionálnější. U mládeže, kde to po dětech nemůžete chtít, je v zahraničí umí zase trenéři do procesu vtáhnout. Chyba je u nás už v trenérských licencích. Venku mají tréninkové licence mládeže. My máme jen jednu. Ono trénovat děti, mládež, juniory a seniory je právě z hlediska toho subjektivního světa velmi, velmi specifické. Tady si přihřeju polívčičku. Myslím si, že i tady máme deficit.

Jde dnes dosáhnout úspěchu bez talentu? Jak se potkal s Jaromírem Jágrem? Jsou stále v kontaktu? Proč mu dnes ve světě chybí lidské vzory? Jde dnes dosáhnout úspěchu bez talentu? Jaké metody používá k dosažení úspěchu? Jak si sám Marian Jelínek drží v životě harmonii a balanc? Chybí mu v těchto dnech hokej? Poslechněte si více v rozhovoru.

Spustit audio

Související