LGBTQ+ lidé si nazaslouží toleranci, ale respekt

Výpady a útoky vůči LGBTQ+ lidem nezaznívají ve veřejném prostoru jen na Slovensku. V Česku je můžeme v různé míře slýchat od čelních politických i katolických představitelů. Mnoho se dá poznat i z toho, co politici nedělají. Mohli by dát jasně najevo, že LGBTQ+ lidé nejsou občané druhé kategorie. Stačí k tomu zrovnoprávnění manželství a povolení adopcí. Znamenalo by to uznání toho, že i gay lidé jsou normální lidé a mohou být dobrými rodiči pro děti, o které se jejich biologičtí rodiče nemohou starat.

Johanna Nejedlová Konsent|foto:Jan Jaskmanický, Český rozhlas

Místo toho dlouhodobě čteme od všemožných politiků odsudky LGBTQ+ rodin. Ve své předvolební knize napsal například premiér Petr Fiala, že nikomu nebrání, aby žil s kým chce, ale že po něm nikdo nemůže chtít: „abych věřil, že lidé stejného pohlaví mají vytvářet manželství a rodinu, která se rovná té přirozené“. Na rodinu mu prý nemáme sahat a naopak ji máme chránit. Před kým? Považuje Fiala LGBTQ+ lidi za někoho, před kým se musíme chránit? Třešničkou na dortu jsou jeho aktuální vyjádření ke střelbě, v nichž odsoudil násilí, aniž by vůbec zmínil LGBTQ+ komunitu. Ve stejném duchu se to povedlo napsat Marianovi Jurečkovi na jeho facebookovém profilu.

Marek Benda (ODS) straší tím, že manželství homosexuálů povede k muslimskému mnohoženství a že „je snaha prosadit uzákonění manželství homosexuálních párů součástí celkové snahy destruovat západní civilizaci“ a sám by nejraději zrušil i registrované partnerství. Obdobně se vyjadřuje třeba i Alexandr Vondra a Jan Skopeček.

Čtěte také

Střelbu v Bratislavě odsuzují i ti, kteří nenávist sami vzbuzovali. Je to extrémně pokrytecké, říká reportérka Mia Žureková

Marian Jurečka (KDU-ČSL) si nechává radit od Jany Jochové z Aliance pro rodinu, která veřejně prohlásila, že kdyby byl její syn homosexuál, poslala by ho na léčení. A takových lidí má kolem sebe vládnoucí koalice Spolu víc. Jen o jeden hlas neprošla v senátu nominace na ombudsmana Jakuba Kříže, který má také vazby na Alianci pro rodinu i ultrakonzervativní Opus Dei a jeho veřejné odsudky homosexuality se dají snadno dohledat.

Spolu mluví o posunu na západ, ale jejich přístup k rovnosti je zcela východní. Především utvrzují veřejnost v tom, že nenávidět LGBTQ+ lidi je v pořádku. A od slov a přesvědčení není daleko k činům.

Slýcháme často výroky, že kdyby gayové a lesby nebyli tak aktivní ve veřejném prostoru, nic by se nestalo. Že LGBTQ+ „propagandy“ je všude moc. Ty vychází z mylného dojmu, že LGBTQ+ lidé už rovnosti dosáhli a svým aktivismem jen provokují. K rovnosti ale máme poměrně dost daleko. Dokazuje to i výzkum veřejného ochránce práv z roku 2019. Že jsou LGBTQ+ lidé diskriminovaní si myslí jedna třetina veřejnosti oproti třem čtvrtinám LGBTQ+ osob.

Čtěte také

Dva líbající se muži na sítích ukazují, k čemu může vést diskriminace

LGBTQ+ lidé se přitom reálně setkávají s nejrůznějšími předsudky a stereotypy. Nejčastěji s tím, že by si svou orientaci měli nechat na doma, což zažily dvě třetiny respondentů. 55 % respondentů mělo zkušenost s obtěžováním, s fyzickým/sexuálním napadením nebo vyhrožováním násilím pak 15 % dotázaných. 11 % veřejnosti si myslí, že by se gayové a lesby měli léčit a 7 % populace se domnívá, že homosexuální pohlavní styk by se měl léčit.

Moc bych si přála, aby už LGBTQ+ aktivismus potřeba nebyl. Dokud ale ve veřejném prostoru zaznívá tolik homofobních výroků a dokud jsou queer lidé diskriminovaní, potřebujeme ho. Nedávno mi můj kamarád vyprávěl, že se se svým klukem nechytne na ulici za ruku, protože nechce čelit odsudkům. A že vlastně nechce dělat žádný coming out, ale přeje si, aby bylo úplně jedno, jestli chodí s holkou, nebo s klukem. Respekt k LGBTQ+ lidem by se měl projevovat tak, že je přijmeme jako běžnou součást našich životů a bytí.

Měli bychom přestat mluvit o toleranci, když chceme mluvit o našem vztahu k LGBTQ+ lidem. Většinou tolerujeme něco jako bolest, hlučné sousedy, hmyz nebo příšerné počasí. Vždycky je to cosi nevítaného a vždycky můžeme tolerovat na určité škále – hodně, trochu, málo. To, že mluvíme o toleranci, jen podtrhuje, že jsme queer lidi ještě nepřijali. LGBTQ+ komunita si zaslouží náš respekt. Nedá se totiž respektovat jen trochu.

Nevím, jestli můžeme předejít dalšímu zločinu z nenávisti. Ale vím, že přehlížení diskriminace rozhodně ničemu nepomůže – viděli jsme to na příkladu nenávisti k Židům. Musíme udělat všechno pro to, abychom si mohli s čistým svědomím říct, že jsme se vždycky proti homofobii vymezovali a snažili se LGBTQ+ lidem ukazovat, že jsou plnohodnotnou součástí společnosti.

Poslechněte si celý komentář Johanny Nejedlové.