Máme se rádi, ale hádáme se a křičíme. Proč se někdy chováme opravdu ošklivě k těm, které milujeme?

9. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy pár - dvojice

„Roli může hrát osobní patologie, nezralost nebo opakujeme, co jsme sami zažívali,“ říká v Balancu terapeut a supervizor David Odstrčil. Je to zvláštní, ale často máme velmi nepříjemné zážitky s partnery. S blízkými, které jsme si vybrali a se kterými se máme rádi. Ironické poznámky, kritika i hádky jsou na denním pořádku, někdy dokonce dojde na násilí. Proč jsou blízké vztahy náročné a proč lidé vytrpí velmi nehezké zacházení od svých milovaných?

„V blízkých vztazích jsme zranitelnější, odhalujeme se, snáz se ukáže něco bolavého.“ Aby mohl být vztah dvou lidí hluboký a pevný, musíme se druhému otevřít. To znamená ukázat svá citlivá místa. Někdy si ani plně neuvědomujeme, že je máme. Druhý člověk se nás může úmyslně i neúmyslně dotknout právě tam, kde to bolí.

Sebepoznání a reflexe jsou důležité. Je dobré vědět, co ve vztahu potřebujeme a co naopak nechceme. Často jsme to okoukali u rodičů. Zařekli jsme se třeba, že se nebudeme hádat jako máma a táta. Tak se nehádáme vůbec a konflikty zametáme pod koberec. Odstrčil ale upozorňuje, že jednou začas se nakupí.

„Můžeme věřit, že se to změní, a vydržet nepříjemné. Nebo se můžeme ocitat v roli oběti,“ dává příklad terapeut. Podle něj se stává, že si lidé myslí, že se k nim partner chová přesně tak, jak si zaslouží. Myslí si, že si za to mohou sami. Vyrůstali v prostředí, kde ošklivé chování od blízkých bylo běžné. Ani je nenapadne, že by to mohlo být jinak.

Čtěte také

I proto je dobré se ve vztazích učit, vyzkoušet si, co opravdu potřebujeme a chceme. To nelze vymyslet od stolu, mezilidské vztahy se musí prožít. Pokud máme špatnou zkušenost, je třeba ji zpracovat, integrovat. Pochopit, co se dělo, co nám nevyhovovalo. Jinak je riziko, že si v dalším vztahu zopakujeme ty samé chyby.

„Týrané děti se mohou chtít vrátit k ubližujícím rodičům. Nějaký vztah je pro ně lepší než žádný.“ O vztahy nechceme přicházet, strach ze samoty nebo z toho, že si někoho nenajdeme, může být velký. V některých vztazích hraje roli závislost. Psychická, ale třeba i finanční. Když odejdu, zvládnu uživit děti a platit hypotéku? Důležité je také, jak vnímáme společenské normy. Co by se mělo, co je správné? Co tomu řeknou lidi, když se rozejdeme? Když ve svém okolí nevidíme hezké vztahy, může nám připadat, že chovat se k sobě zle je normální.  

Poslechněte si celý záznam Balancu o špatném chování v partnerských vztazích.

autor: Petr Bouška
Spustit audio

Související