Neseme vám punkovou novinu! Co nejlepšího vyplodila DIY scéna během roku 2020?
Celý uplynulý rok měla Špína poctivě nastražené uši téměř ke všemu, co vyšlo na zahraniční i lokální DIY scéně. S koncem roku se tak nabízí jasná otázka – co se v našich přehrávačích uhnízdilo natrvalo a vrylo se nám pod kůži? Plénum ve složení Judita, Kazatel, Miloš a Šaman usedlo ke kulatému stolu a v duchu hesla „there are no winners, we all lose“ vám pod stromeček nadělilo zlatý výběr z toho, co jim v uších utkvělo nejvíce.
Snackthief – Snackthief (Kabinet records)
Čtěte také
Snackthief vydali vlastně úplně normální indiepunkovou desku, zcela v tradici midwest ema. Místo producentských veletočů za sebe nechali proudit prostřednictvím neotesaného a syrového zvuku samotné skladby a tahle formule jim skvěle funguje. Stačí jeden poslech a některé melodie už nedostanete z hlavy.
Celou deskou se navíc prolíná téma šikany a středoškolského outsiderství, což už sice mají členové kapely nějakou dobu za sebou, ale i podle rozhovoru v jednom z letošních dílů Špíny je to jedna z věcí, která je silně propojila. Pokud hledáte neambiciózní nahrávku, která maká, tady ji máte.
Straw Man Army – Age of Exile (D4MT Labs Inc. Neurosonic Research)
Ze všech letošních post-punkových nahrávek jsme se jako na pomyslném vítězi nakonec usnesli na Straw Man Army a jejich albu Age of Exile. Kapelu tvoří členové amerických Kaleidoscope, které jste mohli vidět loni v Praze. Chytlavá basa, neotřelé nápady, žádný nudný kolovrátek. Straw Man Army zároveň výdělky z prodeje digitálních i fyzických kopií alba poslali na účet The Red Nation a na aktivity spojené s The Red Deal.
Black Tar Jesus – Year Insane (self-released)
Čtěte také
„Year Insane je zatím to nejlepší, co jsem udělal,“ nechal se slyšet kytarista Tomáš Kopáček v rozhovoru ve Špíně. A my mu nemůžeme než dát za pravdu.
Hudebník, který se na indie scéně pohybuje bezmála patnáct let pod všemožnými přezdívkami, loni občerstvil svůj spící projekt Black Tar Jesus a společně s bubeníkem Ondřejem Blahou nahráli soustředěnou a sevřenou desku, v níž se odráží temnota, melancholie – to celé bez patosu a zbytečného brečení. Výsledný zvuk si pak vzal do péče producent Oliver Torr, který v jedné ze skladeb dohrál synťáky. Jestli jsme něco točili celý rok dokola, byl to rozhodně Year Insane.
Duma – Duma (Nyege Nyege Tapes)
Duma znamená ve svahilštině temnota. Pro keňský experimentální metal je to přiléhavý název. O africké metalové scéně se toho v posledních letech napsalo hodně, ale Duma vyčnívá z řady. Za projektem stojí dvě postavy nairobské undergroundové scény – zpěvák Martin Khanja alias Spike Heart a kytarista Sam Karugu, kteří jsou jinak známí z kapel jako Lust of Dying Breed nebo Seeds of Dature. Už jen tím, jak osobitě a eklekticky míchá zběsilý grindcore a hardcore punk s industriálem, trash metalem, breakcoreovou elektronikou a tribálními rytmy.
Eponymní album Duma se dostalo na přední příčky žebříčků britského serveru The Quietus nebo časopisu The Wire a mělo ohlas daleko za hranicemi Nairobi, kde vzniklo.
Fvck Kvlt – Zabijem sa! (Kabinet records)
Čtěte také
Enfant terrible trnavské scény se ve špíním playlistu objevuje pravidelně od loňského roku, kdy o sobě dal poprvé vědět. Po suverénním debutu Kvlt Teachings přichází ovšem druhá nahrávka Zabijem sa!, ještě sevřenější a drásavější než ta první.
Denis Bango, který působí ještě v punkové kapele Wilderness, vypráví o nejniternějších pocitech, duševních nemocech i životě v pozdním kapitalismu. Stále lepší flow, syrovost, temnota, spousta featů od zvučných jmen a samplů českých a slovenských kapel – a v jádru pořád stejná špinavost.
Coriky – Coriky (Dischord)
Určitě nebudeme lhát, že debutová nahrávka tria Coriky byla jednou z nejočekávanějších, které měly letos na DIY scéně vyjít. Pod tajemným názvem se totiž ukrývají ostřílená jména washingtonské scény – Amy Farina, Joe Lally a Ian MacKaye.
V klasické sestavě bicí, basa a kytara naservírovali na svém albu hit za hitem. Za okny auta ubíhá krajina, do chytrých a chytlavých melodií se vplétají hlasy všech tří členů kapely a svět se zdá zase jednou o něco snesitelnější.
Tábor – Liebe (Stoned To Death)
Čtěte také
Nepsané pravidlo říká, že se hardcoristi i pankáči časem ztiší a místo agresivních riffů se pustí do písničkářství. Rozhodně to platí pro Davida Válu z kapel Vole nebo Bahratal, který se ve skupině Tábor obklopil blízkými z kapel jako Or, Oswaldovi nebo MaVa a vznikla z toho hypnotická deska Liebe.
Do nahrávky jsou vepsané krajiny snové i skutečné, historické události a duchařské příběhy, společná láska k mystickému folku Oldřicha Janoty nebo k Danielu Higgsovi z Lungfish. Z Liebe čiší hrůza mordýřských balad a snad je to kvůli zvuku víc jak stoletého harmonia, ale součástí uhrančivé magie je především pevné pouto mezi čtyřmi lidmi. Je to deska přiměřeně krásná i děsivá, divná a přízračná.
Naked – Killed by Roses (Halcyon Veil)
Britsko-polské experimentální duo Naked, které je rozkročené mezi Londýnem a Berlínem, letos vydalo druhou nahrávku z plánované trilogie postavené na tématu moci, psychologického týrání, zneužívání postavení a podobných tíživých témat.
Deska Killed by Roses, která vyšla na Rabitově labelu Halcyon Veil, leží na průsečíku extrémní noisové elektroniky a post-klubové hudby, a i když na člověka hrne maximálně konfrontační energii, má jasně hitové momenty. Naked mají ve zvyku propojovat hudbu s performancí, a letošní rok živým akcím moc nepřál a klip na skladbu Bite dává tušit, na co jsme se mohli těšit.
Které další kandidáty post-punku jsme si letos oblíbili, ale na jejich track se nedostalo? Jaký je pocit sledovat kotel lidí skandovat spolu s Fvck Kvltem „Zabijem sa!“? Kdo by mohl soupeřit v nihilismu s The Body? Kdo se nechal zavřít do klece? Která kapela nám připomíná sílu Silver Mt. Zion? Poslechněte si celý díl Špíny a dozvíte se vše!
Playlist:
Snackthief – Innocent Kids
Straw Man Army – Age Of Exile
Black Tar Jesus – Countrefeit
Duma – Corners In Nihil
Fvck Kvlt – Panika
Coriky – BQM
Tábor – Oči Strážců
Naked – Bite
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
