„No sleep till beztřídní společnost.“ 10 nejlepších českých alb roku 2019 podle Radia Wave

Top 10 alb roku 2019 podle Radia Wave
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Top 10 alb roku 2019 podle Radia Wave

Letošní rok znamenal pro domácí hudební scénu vcelku přelomovou věc: vznikaly tu desky s výraznou estetikou, vizí a čerpající z domácího kontextu, které ale navazují přirozený dialog s děním venku. Album projektu Wabi Experience je dobrodružným hauntologickým ponorem, kolektiv BCAA s kompilací No​~​one Is an Island je zase zástupcem tuzemské konceptuální elektroniky, která se neprožívá jen skrze taneční parket. 

A nejenom to ukazuje výběr deseti nejlepších domácích alb od hudebně-kritického pořadu Komplex. S deskami Huga Toxxxe nebo Dollara Prynce došlo k resuscitaci českého rapu.

10. Wabi Experience (Mikroton Recordings, 2019)

Hudebníci Tomáš Procházka a Jára Tarnovski v rámci projektu rozpitvali první dvě alba folkového písničkáře Wabiho Daňka a z mikrosamplů poskládali atmosférické album na pomezí hauntologie, outsiderského dronu a krautrocku. Zdrojový materiál vytrhli z původního kontextu a posunuli někam až do „čtvrtého patra smutku“. Poslech neevokuje ani tak trampský táborák, jako spíš bezvýchodnou cestu hlubokým sněhem. Neobyčejná nahrávka Wabi Experience vznikala přibližně 17 let a podle slov dvojice funguje i jako svědectví o vlastním stárnutí.

9. Dollar Prync – Je* System 2 (O.G.S A51, 2019)

Český rap obvykle není přeplněný street historkami, a když už je, působí to trochu legračně. To ale není případ Dollar Prynce – jeho tracky, napájené také zkušeností s životem ve Velké Británii, vykreslují Smíchov jako místo, kde se krade, dealuje a vůbec „jede stoka“. Na svém druhém mixtapu Dollar Prync nijak výrazně neopouští svůj zaběhnutý výraz, je ale jistější. A také nekorektní: tohle není bohulibý angažovaný rap vyzdvihující dobrou stranu síly, ale spíš autentický ponor do života, který je plný násilí, chaosu, agrese a také svědectví o systémovém útlaku. Když Dollar Prync rapuje „Okamura Skap“, zní to opravdu nebezpečně.

8. Mňága & Žďorp – Třecí plochy (Surikata Records, 2019)

Nejlepší návraty jsou ty, které už nikdo nečeká. Mňága už sice nějakou dobu zažívá důstojný podzim kariéry, Petr Fiala a spol. založili vlastní label, po večerech nosí na poštu vlastní desky a pěstují DIY principy, jenom ta alba byla posledních deset let trochu vyvanutá. To se teď mění. Třecí plochy je nebývale svobodná deska, na které si Mňága dovoluje takové dramaturgické přešlapy, jako je třeba otvírák v podobě coververze od J.A.R. Pak už ale následuje série skvěle vystavěných a zahraných songů, které se netváří jako přelakované devadesátky, ale mají svoji platnost teď a tady. A jako bonus nejlepší verš roku: „Nejlepší oběd byl ten, kterej jsem si nedal, abych stihl vlak, kterým jsem za tebou jel.“

7. Nusle Sound System – Welcome to the Do**či (self-released, 2019)

Těžko hledat na domácí hardcorové scéně striktnější, živelnější a přímočařejší desku. Členové Nusle Sound System se poskládali z kapel jako Bezbolestná, Václav Klaus, Peleton nebo projektu Ghettoblaster kdesi po pražských sklepech, sešli se ve zkušebně v Nuslích a vybuřili sedm songů věrných linii emo hardcoru – v nichž se v duchu americké osmdesátkové kapely Embrace ozývá, že „tvoje emoce nejsou nic jinýho než politika“. „No sleep till beztřídní společnost,“ vyřvávají NSS a do svépomocí vydané desky otiskli všechny svoje strachy, frustrace, úzkosti a pocity naštvání i bezvýchodnosti z dění kolem: od pochodů slušných Čechů po nastavení části společnosti, pro kterou je vůle řešit bytovou krizi, pomáhat potřebným nebo chránit pracovní místa projevem neomarxismu. Gulagy za dveřmi, Welcome to the Do**či.

6. Rouilleux – Lycanthropic Sounds (self-released / Letmo, 2019)

Experimentální kapela Rouilleux během desetileté existence zvládla zmutovat z jednočlenného projektu k regulérní skupině a pak zase zpátky: momentálně Luboš Rezek vystupuje zase sólo. Své aktuální desce Lycanthropic Sounds vtisknul charakteristický sound v okamžiku, kdy našel ve svém novém bytě starý klavír. Z něj vybudoval základní zvuk, který poté ponořil do analogové elektroniky, trumpety a klarinetu (Petr Vrba) nebo harmoniky (Jan Klamm). Pořád jsou to ale hlavně písně. Sice nekonvenčně vystavěné, mnohdy bez jasného začátku a konce, ale o to přitažlivější.

5. BCAA – No​~​one Is an Island (BCAA System, 2019)

„Celá kompilace je provázaná příběhem mezidruhové spolupráce, vzájemného se vztahování k sobě a k ostatním, přecházení vlastní výjimečnosti a společného nacházení cest ze zdánlivě bezvýchodné situace,“ řekl pro server Artzóna kolektiv BCAA o kolekci dvanácti tracků: potkává se tu konejšivý ambient, drásavý noise, éterický soundcloudový trap nebo zmutované varhanní smyčky. Přes rozmanitost producentů a producentek – jako Enchanted Lands, Eva01, Obelisk of Light, 3C 237 nebo Trauma – pocházejících z různých scén si nahrávka drží jednotnou náladu a příběhovou linku. Není to elektronická hudba, která stimuluje jen emočně a fyzicky, ale též intelektuálně – a jedná se o nejlepšího zástupce domácí konceptuální elektroniky. Kompilace má totiž konceptuální základy: vznikla jako výstava, doprovází ji krátký film (mimo jiné oceněný také diváckou cenou na festivalu PAF v sekci Jiné vize) a možná z ní bude také desková hra. Není jen „českou odpovědí“ na to, co se děje venku, jako spíš přirozeným dialogem.

4. Palma – Starý duch (Silver Rocket, 2019)

Je to outsiderský pop, který nikdy nebude masově populární, přesto pro nás znamenal jednu z nejvyhlíženějších letošních desek – a očekávání se splnila. Slezská zpěvačka a skladatelka Palma si odskočila ze své domovské kapely Leto a natočila minimalistické a syrové popové album, které stojí na intimních a velmi obrazných textech, jednoduchém zvuku a především dokonalých melodiích. Nikam se necpe, nikomu nic nenutí, možná i díky tomu je ale tak sebevědomé a autorsky vyzrálé.

3. B4 – Plastová okna (Polí5, 2019)

„Nejvíc práce dá mi nebýt na příjmu,“ prohlašuje polozpěvem na letošní desce skupina B4. Album Plastová okna je steskem i únavou v digitální době, informačním přetížením a hledáním útěchy v analogových přístrojích přímo prostoupené. Ať už tematicky, nebo užitím starých syntezátorů. Nedá se ale jednoduše říct, že jde o nostalgii: nýbrž o vztahování se ke starým technologiím v nové situaci. Je albovým seminářem o archeologii médií. Kdysi byli B4 známí pro svou improvizaci a říkali, že na světě je už písniček dost. Pop je v jazyku kapely relativní pojem, ale s chytlavějším a líbivějším albem Plastová okna každopádně přibyly další písně, a to ku prospěchu všech.

2. Margo – First I Thought Everyone’s Staring at Me but Then I Realized Nobody Cared – All the Creatures I Met Sitting on the Back Seat and How to Deal with What I’ve Learnt (Bad Names, 2018)

Tohle album by klidně mohlo zapadnout – vyšlo loni mezi Vánocemi a koncem roku, má absurdně dlouhý název a trvá sotva půlhodinu. To by ale nesmělo mít tak chytlavé melodie, dobrodružnou produkci a detailní mikropříběhy v textech. Aneta Martínková a její projekt Margo patří k partě kolem českého labelu Bad Names, má jasnou autorskou vizi a ambici dělat elektronický pop s vybroušenou estetikou. A je to ten pravý objev: vynořila se doslova odnikud a nenápadně se zařadila k nejzajímavějším českým popovým projektům.

1. Hugo Toxxx – 1000 (Hypno 808, 2019)

Zatímco ostatním rapperům dochází dech, nápady, mají zakonzervovaný sound a utápí se v nostalgii, Hugo Toxxx pořád drží tempo s tím, co se děje dnes. Už přes dvě dekády. Když pak na aktuální a dlouho očekávané desce 1000 rapuje, že „není nikdo z mý generace fresh, jako jsem já“, nedá se nic namítat. Z textů ubylo dřívějšího spratkovství a imaginativních tripů, do hudby se ale dostal nadhled a odstup člověka, který si na domácí scéně ochraňuje své výsadní postavení. Hugo Toxxx na nahrávce 1000 působí jako rovnocenný partner pro mladou generaci, ale také mentor. Na album sezval všechny největší talenty, ať už z řad producentů (Tristan nebo Dokkeytino), nebo rapperů (Dollar Prync nebo Blako), všechno zahalil do těžkotonážních beatů s účinky halucinogenních drog a vytvořil nekompromisní desku, u níž je každý track jako nakažlivý virus.

Spustit audio

Související