Rentgen: Jak detoxikovat módní průmysl?

Vloni v listopadu a prosinci 2012 jsem sledovala přestřelku na Facebooku české módní značky Blažek. Byla poměrně dramatická a vyvrcholila zrušením facebookového profilu této firmy. Základem celého rozruchu byla studie Greenpeace s názvem Toxické nitky. Stejně jako Zara, H&M, Marks & Spencer a další módní značky zahrnuté v tomto projektu byl Blažek vyzvaný k takzvanému detoxu. Podle výzkumů Greenpeace se v oblečení 20 velkých módních značek, na které se zaměřili, vyskytovaly látky, kterým se zkráceně říká NPE, které při svém rozkladu působí jako hormonální disruptory, tj. chemikálie, které narušují funkci hormonů.

U několika značek, ke kterým ale Blažek nepatřil, se také objevila karcinogenní azobarviva. Mezi sdílením hesel jako „Blažek potřebuje detox“ nebo „Toxické látky už jsou dávno z módy“ si ale málokdo dal tu práci a skutečně se podíval na konkrétní naměřené hodnoty. Já jsem si ji dala. Na to, jestli jsou naměřená množství nonylfenol etoxylátu v oblečení Blažka nebezpečná pro jeho nositele, jsem se zeptala paní Elen Klaškové. Vedoucí certifikované chemické zkušebny Textilního zkušebního ústavu v Brně má totiž přesné informace o zdravotních limitech stanovených evropskými a českými normami.

Oděvy Blažek tedy podle všeho jedovaté ani nebezpečné nejsou. Zajímalo mě, jestli se v Česku obecně nějaký takový problém v poslední době objevil a jaké sankce vlastně za překračování povolených limitů hrozí. Kontaktovala jsem Miroslavu Fléglovou z České obchodní inspekce.

Z kampaně Greenpeace Toxic Threads|foto: Greenpeace

Tolik informace České obchodní inspekce, které dokreslují situaci ohledně jedů v oblečení na českém trhu. Nutno říct, že některé z firem zahrnutých ve studii Toxické nitky skutečně stanovené minimum nonylfenol etoxylátu překročily. Nad povolených 1000 mg na jeden kilogram oděvu se podle dat Greenpeace přehouply například C&A, Calvin Clein, Levis nebo Mango. Těm by tedy v případě kontroly „čoiky“ opravdu hrozila vysoká pokuta. V celé věci ale nejde jen o jedy v oblečení, ačkoliv to tak při povrchním pohledu může vypadat. Greenpeace chce kampaní Toxické nitky změnit hlavně situaci v továrnách, které nebezpečné látky používají při výrobě oblečení. Více už v rozhovoru s Janem Freidingerem, vedoucím toxické kampaně Greenpeace ČR.

Vyhrocená situace, ke které došlo mezi Greenpeace a českou firmou Blažek, je podle všeho způsobená problémy ve vzájemné komunikaci. Firma totiž patří k těm, které své oděvy testují, přestože to není podle zákona povinné a stojí to dost peněz. Podle platných norem, mimo jiné předpisů REACH, jsou jejich produkty více než v pořádku, a tak jim zpočátku připadaly výzvy k detoxu paradoxní. Zahájené jednání s Greenpeace se zadrhlo, jak říká Jan Vácha ze společnosti Blažek, hlavně kvůli způsobu jednání aktivistů Greenpeace.

Ve finále se ale zdá, že i přes problémy ve vzájemné komunikaci se situace ubírá k lepšímu. Většina značek zahrnutých v kampani už přijala její požadavky, nebo o nich vyjednává. Jsou mezi nimi značky jako H&M, Zara nebo Marks & Spencer. Smutné ale je, že na základě nepochopení povrchních hesel a bezmyšlenkovitého sdílení na sociálních sítích vypadají některé značky zahrnuté v projektu Toxické nitky jako šiřitelé nebezpečného jedovatého oblečení. Ve svém okolí jsem se setkala s mnoha případy nepochopení celé kampaně, včetně přesvědčení, že jde o studii, ze které vyplývá, že v oblečení zahrnutých značek jsou jedovaté nitě.

Oblečení (ilustrační foto)|foto: Stock Exchange

Ráda bych proto vyzvala k tomu, abychom víc přemýšleli a četli, než bezmyšlenkovitě podpoříme zdánlivě černobílou kauzu. Doufejme, že se v Evropské unii co nejdříve podaří prosadit zákaz toxických látek, které ničí životní prostředí v zemích globálního jihu, které jsou v současnosti továrnou našeho světa. I kdyby totiž 20 značek zahrnutých v kampani Greenpeace zlepšilo ekologii své výroby, tisíce dalších budou v toxických továrnách vyrábět dál.