Ruce natažené vstříc temnotě. Slovenskému metalu loni dominoval black
Hyenism, Tma, Porenut nebo Teufelsmauer – čtyři slovenské blackové kapely a projekty, čtyři odlišné přístupy. A čtveřice nahrávek na škále od velmi uspokojivých po ty vyloženě skvělé. Zatímco Porenut přepracovali své rané nahrávky a s albem Mislives nachází útěchu i inspiraci v náruči lidí, jejichž životy charakterizovala deziluze, dvojice Teufelsmauer se nebojí nacházet potěšení ve snoubení krutopřísného metalu a ultrašpinavého punku.
Jak do bilancování roku 2024 promluví úplně nový projekt Luneth, zatím není jasné – čtyřskladbový debut ale vysílá slibné signály. Pro dvojici Daniel a Zuzka jde o vůbec první hudbu, kterou kdy pustili do světa a jejich místy nesmělé našlapování ve vodách shoegazu či dark folku je více než autentické. Snová melancholie se tu potkává se snahou zachytit stopy duchovna, které nám může zprostředkovat setkání s přírodou.
Oproti tomu J Mascis je úplně jiná generace, a co se týká atmosféry a melodiky, pracuje zcela odlišným způsobem (i když i v jeho hudbě se objevuje mnoho klasických rockových postupů). V celkovém kontextu jsou ale záměrně použity tak, aby výsledek byl cokoliv, jen ne rockové klišé. A na jeho čtvrté sólové desce nazvané What Do We Do Now to opět zcela jednoznačně dokazuje.
Oproti domovským Dinosaur Jr. skládá J Mascis své skladby výhradně na akustickou kytaru, a i když se na většině desky objevují i bicí, a celkově vytváří téměř až kapelní dojem, jedná se primárně o křehké a náladové skladby. Skladby, které navíc na klávesy krásně doplňuje Ken Mauri z legendárních B-52's.
Dá se najít v hudbě J Mascise humor? Kde se bere jeho nenucenost a nadhled? A dokáží to i někteří blackmetalisté? Poslechněte si Modeláře!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
