Technokraté proti zeleným límečkům. Spor o stavění přehrad ukazuje nejednotnost v otázkách klimatu
Po oživení nápadu na vybudování plavebního kanálu Dunaj–Odra–Labe přišla vláda na podzim ještě s jedním příspěvkem do vodohospodářské politiky státu. Ministerstvo zemědělství spolu s Ministerstvem životního prostředí přidaly 21 nových lokalit do takzvaného Generelu LAPV. „Je to seznam lokalit, které byly vytipovány jako vhodné pro výstavbu vodních nádrží v budoucnosti,“ vysvětluje Jan Beránek z Greenpeace International.
Jan Beránek založil v roce 2006 iniciativu Stop přehradě. „To bylo poprvé, kdy se znovu objevily plány přehrad, tehdy jich navrhovali 201. My jsme se spojili se starosty dotčených obcí, abychom se tomu pokusili zabránit,“ vypráví dlouholetý ekologický aktivista a politik.
Aktivita se vyplatila a po letech vyjednávání byl schválen seznam lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod o pětašedesáti položkách. Letos na jaře bylo představeno dalších třicet jedna míst, kde by přehrady v budoucnosti mohly stát. „Nové vodní nádrže mají v perspektivě očekávaných dopadů změny klimatu své opodstatnění jako jedno z klíčových opatření pro řešení nedostatku vody,“ píše se v úvodní stati Generelu LAPV.
„Obecná nelibost ochránců přírody a ekologů vychází z přesvědčení, že vodních nádrží je u nás dost, a bohužel z chybného přesvědčení, že pokud bude dost vody v půdě a v krajině, bude dost vody i ve vodních tocích a v nádržích, a to prostě neplatí,“ komentuje spor mezi ekology a ministerstvem náměstek ministra zemědělství Aleš Kendík. „Nádrže likvidují zbytky zachovalé krajiny a neřeší problém sucha koncepčně,“ kontruje Beránek.
Proti sobě tak stojí dvě názorové skupiny. Na jedné straně jsou lidé, kteří problém sucha a povodní vidí víc zeširoka v kontextu klimatické změny, ti si představují komplexní adaptační strategii na klimatickou změnu. Taková strategie má obsahovat zmenšování lánů polí, vrácení organické hmoty do orné půdy pro zvýšení její retenční schopnosti, víc přírodních prvků v krajině pro zvýšení biodiverzity a rozsáhlý systém mokřadů a tůní, který by pomohl znovu nastartovat malý vodní cyklus a zajistil přirozenou distribuci vody v krajině.
Čtěte také
Pak je tu ale skupina zastánců techničtějšího typu řešení, jako je budování nádrží pro zádrž povrchových vod, regulace toků s protipovodňovou ochranou a rozšíření vodovodů a kanalizací. „Pokud by vláda měla upřímný zájem řešit problém dlouhodobého sucha, tak by se mnohem výrazněji zasazovala o nápravu klimatické politiky. Česká republika patří mezi nejhorší země v Evropě, pokud jde o emise skleníkových plynů na osobu, a příliš se to nezlepšuje,“ dodává Beránek.
Klimatická změna je globální jev, který na naši krajinu bude dopadat, i kdybychom se snažili sebevíc. Těžko můžeme problém řešit politikou, která aktivně nepřispěje k ochlazení ovzduší, ale bude se jen snažit zadržet co nejvíc kubíků vody v nádržích.
Co si myslí o stavění nových přehrad Jan Beránek? Na základě kterých kritérií jsou podle náměstka ministerstva zemědělství vybírána území vhodná k jejich vybudování? Pusťte si celý díl magazínu Podhoubí.
Související
-
Mrtvo na Bečvě. Ryby se vrátí, přehradní nádrž Skalička by ale břeh umrtvila navždy
O řece uměl psát nejlíp Ota Pavel. O rybách na Berounce zachumlaných do řasnatých trsů a o klidu, který její proudění do jeho duše přinášelo.
-
Pro zmírnění klimatické krize je potřeba široké podpory společnosti, shodují se Krajhanzl a Novák
„Lidská schopnost nevnímat realitu a strkat hlavu do písku je obrovská. Celé skupiny lidí budou v popírání klimatu neléčitelné,“ říká ekopsycholog Jan Krajhanzl.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
