Ten, kdo si nic nevyčítá a nehledá, kde se stala chyba, je nebezpečný zdravotník, myslí si porodní bába
„Když mám za sebou těžký porod, často se dost obviňuju. Vím, že jsem udělala to nejlepší, co jsem mohla, ale přesto,“ přiznává dula Simona Lazzari v nové epizodě Jiných stavů, která se věnovala zdravotníkům, jejich úhlu pohledu na práci v porodnictví a jejich mentálnímu zdraví.
Komunikace, sebeobviňování, přetíženost, rutina. To jsou témata, která v rozhovorech nejčastěji padají. „Představte si, že ve vás něco hlodá dva roky tak moc, že mi napíšete dopis,“ popisuje primář gynekologicko-porodnického oddělení Thomayerovy nemocnice Petr Kolek svoji osobní zkušenost. „Přitom šlo o to, že po porodu té ženy jsme museli miminko odnést na prodýchnutí a jí to nikdo nevysvětlil. Stačila jedna tahle věta, a ta nezazněla.“
Čtěte také
„Komunikace je pro nás zdravotníky ohromné téma,“ přidává se porodní bába Alžběta Samková a nastoluje i téma nejistoty. Zažívá ji i po dvou dekádách na porodních sálech? „Absolutně. Ten, kdo si nic nevyčítá a nehledá, kde se stala chyba, je nebezpečný zdravotník a nebezpečná porodní asistentka,“ říká.
Stejně to vnímá i prezidentka Unie porodních asistentek Magdaléna Ezrová. A doplňuje téma vypořádání se se smrtí a fenomén chyby. „Chybu nesmíme udělat. Chyba se trestá, přestože prý je to nejlepší učitel. Chyba se nesmí. A když se stane, hledá se viník. Jenže on tam mnohdy vůbec nemusí být.“
Poslechněte si novou epizodu Jiných stavů, kterou jsme natočili s personálem porodnice o jeho práci.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
