Vídeň je jinde. Se sociálním geografem o participativním bydlení i radikálních eko-komunitách
Tinkers Bubble v Anglii je skupina několika jedinců žijících v lese, která se vyhýbá využívání fosilní energie. S výrobou dřevěných fošen jim pomáhá parní stroj, jablečný mošt a cider zase lisují mechanicky. Produkty rozvážejí na kolech nebo pomocí koní. Tak vypadá jedna ze zajímavých eko-komunit, kterou ve svém doktorandském výzkumu zaznamenal sociální geograf a ekonom Jan Malý Blažek. Environmentální záměry má ale i mnoho středoproudých projektů po celé Evropě.
„Eko-komunita je jednoduše o soužití více domácností s explicitně danými environmentálními cíli. Často mají manifest, stanovy, pojmenovaný záměr nebo něco podobného,“ vysvětluje Jan Malý Blažek, který zkoumal šest set padesát takových projektů v Evropě a osobně navštívil nebo se bavil se zástupci asi pětačtyřiceti z nich.
Eko-komunity sociální geograf rozdělil do třech skupin. Jde o projekty, jejichž hlavní motivací je bydlení, jako jsou environmentálně motivované baugruppe nebo cohousingy. Politicky motivované komunity zase často nabývají podob autonomních center nebo squatů. Tou poslední jsou environmentálně motivované, jako výše zmíněná komunita Tinkers Bubble.
Pro střední třídu s městským životním stylem ale udržitelnost často znamená hlavně sdílení. Zdroje i životní prostředí komunity šetří sdílením aut nebo schopností kooperovat při rozvozu dětí po kroužcích.
„V průběhu mého výzkumu Česko zasáhla dost silná krize bydlení, a to proměnilo moje pozorování. Přes vídeňské baugruppe, družstva v Barceloně nebo cohousingy v Dánsku jsem se dostal k tématu bydlení a teď se věnuju hlavně projektu participativního bydlení,“ vysvětluje svoji výzkumnou trajektorii Blažek.
Vídeň je podle něj průkopníkem v městské bytové politice a myšlence kvalitního a dostupného bydlení. „Fenomén wohnprojektů je tak velký, že když se vytváří nová rozvojová lokalita, tak už v územním plánu město pojmenuje parcely určené pro veřejnou soutěž například na výstavbu formou baugruppe. Vznikají specifické konfigurace, jako baugruppe plus neziskový developer, nebo zajištění určitého počtu sociálních bytů, případně určitého podílu obecního bydlení. V tomhle je Vídeň jinde, než jiná města,“ popisuje zkušenosti z rakouské metropole Blažek.
Jan Malý Blažek spolu s kolegy nedávno prezentoval multidisciplinární projekt Možnosti a limity sociálně a environmentálně udržitelného participativního bydlení v ČR. Možnosti participace projekt představuje jako dostupnou a udržitelnou cestu z krize bydlení.
Jak vypadá politika dostupného a inkluzivního bydlení ve Vídni? Může radikální životní styl některých eko-komunit znamenat hrozbu sociální deprivace? Poslechněte si celé Podhoubí.
Související
-
Antisystémové ostrovy města. Mokřad s fragmenty lužního lesa v nouzové kolonii Na Slatinách
Se zrodem Československa vzniklo v Praze několik desítek nouzových kolonií. Po sto letech zbytky kolonií prostupuje městská divočina s prvky vágního terénu.
-
Sedni si na zadek a pozoruj. Jak šetřit zdroje i práci? Permakultura může být i v kanceláři
Kateřina Horáčková je jednou z osobností tuzemské permakulturní scény. Jak se jí daří kooperovat s ostatními obyvateli jejího pozemku a co je to vlastně permakultura?
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka