Soužití člověka a přírody je možné, věří předseda ČSOP KOSENKA Míra Janík. Kosa jako nástroj sociálního sblížení
V předešlém dílu Podhoubí jste mohli slyšet reportáž ze 44. ročníku dobrovolného sečení orchidejových luk na Valašsku kosou. Komunitu kolem kosení svolává Miroslav Janík spolu s ČSOP KOSENKA ve Valašských Kloboucích. Kosa rostlinu přeřízne a nerozseká, živočichové mohou utéct, na louku nevjíždí těžká technika. Kosení je nejšetrnější způsob managementu vzácných bělokarpatských luk. Pobyt v čisté přírodě má podle organizátora terapeutické účinky.
„Základna pro pobočku Českého svazu ochránců přírody KOSENKA vzešla za minulého režimu z trampského hnutí. Kolem Valašských Klobouk vzniklo asi devět osad a tam se formoval vztah k přírodě a kamarádství. Když se objevila myšlenka CHKO Bílé Karpaty, přišli první fundování ekologové a ptali se nás trampů – kam chodíte na pěkná místa? Tak jsme se stali aktivními účastníky vytipování sítě chráněných území,“ vysvětluje kořeny dobrovolné ochranářské práce na Bílých potocích, na Ščúrnici nebo PP Dobšena Míra Janík.
Čtěte také
Bílé Karpaty jsou jedinečné fenoménem orchidejových luk. Jsou to louky s obrovskou rostlinnou i živočišnou diverzitou. Tyto louky vznikly činností člověka. „Kdybychom louky opustili, les si je vezme zpátky. Já říkám, že jsme si ty louky vypůjčili a máme zodpovědnost vůči našim rodičům o ně pečovat. To, co tady kosením vytváříme, je společenství luk a člověka. Je to staletími ověřený model dynamické rovnováhy mezi přírodou a člověkem. Je to krásný příklad toho, že soužití člověka a přírody je možné,“ vykládá bělovlasý muž v pohodlném lněném pracovním oblečení.
Podle Míry Janíka je kosa nástrojem sociálního sblížení a komunikace. „Jednou nohou jsme v umělé inteligenci a nepředstavitelných možnostech budoucnosti lidské společnosti, ale druhou nohou musíme stát pořád pevně na zemi. Cítím obrovský vděk za dar života, tak jak běží od nejjednodušších organismů až po biologickou podstatu člověka,“ rozjímá Janík.
Proč má cenu vstávat ve 4 ráno a vyrazit s kosou do prudkých karpatských svahů? „Věřím v obrovský terapeutický účinek přírody. Třeba přes sto let staré jedlobukové porosty Ščurnica, to jsou svobodné bytosti. Každý strom nebo rostlina je živá bytost, ve které jsou všechny principy života vtělené. Je důležité nevidět to jen přes rozum a čistou vědu. Být v takovém prostředí je ozdravné. Máš problém? Běž si povyprávět s lesem, poslechni si vodu, poslechni si vítr,“ uzavírá karpatský diptych Janík.
Proč je podle Míry Janíka důležitá komunita kolem ochrany přírody? Co se děje se senem, které se z luk sklidí? Poslechněte si celé Podhoubí.
Související
-
„A z tej horenky, kdosi ňa volá.“ Na Valašsku sečou orchidejové louky kosou. Vstává se ve čtyři ráno
Dobrovolníci kolem Míry Janíka se sešli letos už po čtyři a čtyřicáté, aby kosou posekali některé přírodně cenné a druhově pestré svahy Bílých Karpat.
-
Zemědělství má mít lidské měřítko. Karol Lesný sbírá divoké rostliny pro nejlepší české kuchaře
Na dohled od Novohradských hor roste šalvěj, oregano, levandule, libeček, ale i brambory nebo fenykl. Karol Lesný tu se svou rodinou provozuje farmu v ekologickém režimu.
-
Mluvím o půdě a mám husinu. Zelenina 26leté Hany Součkové nemůže mít lepší osud
Hanky příběh začal tím, že se narodila v rodině, která měla k zemědělství blízko a dostala se k pozemkům v Polabí, kde je zelenina doma. Farmu rozjela ve dvaceti letech.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.