Vizionářský dubstep rozmetal klubovou apatii nultých let

Pod slovem dubstep rozumí současná generace clubberů komerční taneční hudbu plnou extremistických zvukových efektů. Subbasy, které tanečníky fyzicky přikovají k parketu, těžký synkopický beat a typická basová linka wobble ale původně patřily undergroundové scéně z Británie, jejíž zvuk v polovině nulté dekády vrátil do klubů znovu život.

„Je moc dobře, že dubstep zůstává i nadále v undergroundu a zatím nenabral směr vyprodání se, který před deseti lety zabil drum’n’bass,“ psal na začátku roku 2008 v Musicserveru Karel Veselý. Chmurná představa o příštím možném osudu dubstepu se ale tehdy zdála být nepatřičná. Žánr zněl nepřístupně, melodické linky byly sporé a neuhlazené, houště perkusí a rytmických variací znemožňovaly lehkou orientaci ve skladbách. Hlavně ale celý žánr působil na mainstreamového posluchače až příliš divně a svým způsobem nerdsky.

Ke všemu šlo v dubstepu od začátku o prostředí, které se vymezovalo vůči hvězdným manýrům a zakládalo si na své progresivitě. Možná i kvůli nenucenému a intelektuálnímu přístupu trvalo relativně dlouho, než doopravdy prorazil na klubové scéně. Žánr se přitom zjevil už na začátku nového milénia na klubových nocích Forward>> v legendárním klubu Plastic People. Kolektiv Forward>>, který tvořili i Kode9 či Youngsta, se do širšího povědomí dostal i skrze show na pirátském rádiu Rinse FM.

Komunita okolo dubstepu ale bobtnala také okolo obchodu Big Apple Records v Croydonu. Právě místo v jižním Londýně se stalo i prvotní základnou žánru – scházeli se tu DJs, pracoval tu teenager Skream. Pravidelnými návštěvníky obchodu bylo i duo Digital Mystikz, kteří na svém labelu DMZ míchali apokalyptickou elektroniku s dubem.

Do poloviny dekády stačila vzniknout řada zásadních žánrových tracků (jako třeba Skreamův Midnight Request Line). Hlavní zlom ale nastal v roce 2006, kdy zájem o klubový večer k prvnímu výročí DMZ byl natolik enormní, že s sebou strhnul velký hype médií a posluchačů. A povyk jen živily další klasiky žánru, které vznikaly jako houby po dešti – debutová eponymní deska Buriala, první dvě edice EP Skreamizm od Skreama nebo geniální singl Anti War Dub od Digital Mystikz.

Popularitu dubstepu vystřelilo v pravý čas i nezávislé komunitní prostředí internetu. Producenti se nemuseli spoléhat na promo velkých labelů ani na tehdy typický MySpace. Zásadní pro popularizaci byla stránka dubstepforum.com, pomohla ale i řada blogů (třeba Hyperdub, z něhož se zrodil klíčový label), sharingových serverů nebo snadná dostupnost programů. Řada producentů začala tvořit třeba na PlayStationu nebo v levných FruityLoops. Pomalu už nebyly potřeba ani MP3 – šíření dlouhých mixů pomohly i streamingové stránky.

Vliv dubstepu na formování hudebních magazínů a publicistů byl rovněž neocenitelný. Okolo žánru vznikl i dnes jeden z nejvlivnějších hudebních magazínů FACT, vyrostla na něm generace publicistů v čele s Rorym Gibbem. Původně pirátská vysílačka Rinse FM chytila skrze dubstep druhý dech a začala vydávat vlivné kompilace. Hlavní mediální podíl na vzestupu dubstepu měl nicméně pořad BBC Dubstep Warz legendární britské novinářky a DJky Mary Anne Hobbs.

„John Peel mě naučil poslouchat hudbu bez předsudků,“ říká moderátorka BBC Mary Anne Hobbs

• Upravit

Slavný britský rozhlasový moderátor John Peel rozšiřoval hudební obzory se svým pořadem pro BBC Radio 1 několika generacím, udával trendy, byl vizionářem a především nezastavitelným nadšencem. Změnil život i Mary Anne Hobbs, nasměroval ji v raném věku k psaní o hudbě a rozhlasu, kde po Peelově smrti převzala roli svého učitele. Věřila Nirvaně v době, kdy se ke kapele britský tisk stavěl rezervovaně, a objevila londýnského producenta Buriala, jehož identita je do dneška pro mnohé tajemstvím.

Dubstep pak byl ve své vrcholné fázi mezi lety 2006 a 2008 scénou, která byla vše jen ne jednotvárná. Především ale byla mimořádně mladá a radikální, na čemž měly podíl i její klubová kultura a užívání ketaminu, drogy do jisté míry synonymní s dubstepem. Hlavní postavy jiných populárních žánrů na elektronické scéně už měly touto dobou dávno po třicítce (Ricardo Villalobos, Jan Jelinek nebo Peaches). Elektronické žánry nultých let se už svým názvem definovaly jako malá a introvertní hudba (microhouse, minimal) a stavěly se do kontrastu k mizejícímu maximalismu devadesátých let. Dubstepoví talenti jako Skream, Benga nebo Youngsta si naopak při vydání debutových singlů sotva směli koupit pivo.

Oproti zvukově suché produkci nultých let měl dubstep silný základ v basových linkách a těžkých beatech. To mu ale nikdy nebránilo v tom, aby nebyl rozkročený velmi široko. Ostatně rozdílem dubstepu vůči elektronickým stylům 90. let (zejména junglu či d’n’b) byla jeho větší rytmická volnost. Skladby měly téměř vždy okolo 140 BPM, mezi dvěma beaty ale často zela spousta prostoru pro osobní vklad. V zásadě měl ale dubstep dvě polohy – agresivnější a introspektivnější, ať už šlo o wobbley producentského dua Cotti a Cluekid, nebo matematické proplétání motivů v Roll with the Punches od Peverelista.

Mainstream a dystopie

Přesto dubstep hudebně nevznikl na zelené louce. A široké inspirace producentů ovlivněných drum’n’bassem, grimem či garage také vedly k tomu, že se jejich cesty rozešly zcela odlišnými směry. Dubstep se se svou neměnnou zvukovou kostrou usadil v mainstreamu od roku 2009, kdy vyšel přelomový remix Skreama ke skladbě In for the Kill. Nepřetržitou rotaci v rádiích pak zajistil příchod Katy B a mimo jiné její úspěšná spolupráce s producentským týmem Magnetic Man, který tvořili Skream a Benga. Právě na jejich tvorbě začíná být na přelomu tisíciletí slyšet, jak se dřívější undergroundový zvuk ochotně přizpůsobuje požadavkům středního proudu. Dubstepová scéna následně v Americe zmutovala do obludného bro-stepu, který nejlépe ilustruje raná tvorba producenta Skrillexe.

Samotný dubstep tak na přelomu desetiletí zamířil na velká pódia a – co se týče umělecké kvality – zároveň do výprodeje. Velká část producentů ale v undergroundu zůstala a odpoutala se od svazujících rytmických škatulek. Mnozí si ponechali dystopické zvukové základy žánru, který předznamenal svou zádumčivostí dobu po ekonomickém krachu v roce 2008. Ostatně ve stejném roce The Bug vydal album London Zoo a zřejmě nikdo jiný už od té doby nedokázal popsat rozklad, strach, vztek a zmatení z nastávajících let tak jako právě Kevin Martin a jeho vokalisté Flowdan, Tippa Irie, Spaceape nebo Warrior Queen.

Útěk od dubstepu symbolizovaly i pokusy o vymezení se vůči tomu, čím se žánr na přelomu nultých a desátých let stal. Názvy jako future garage nebo post-dubstep se ale v hudební terminologii naštěstí dlouho neudržely. Byly by příliš reduktivní pro širokou škálu produkce, kterou představovali jak interpreti, tak labely.

Jak jedni, tak druzí přežili dubstepovou vlnu a dokázali svou tvorbu a vydavatelskou činnost nasměrovat k větší osobitosti. Ať už jde o Scubu a jeho label Hotflush, který pomohl dostat techno znovu do centra pozornosti na klubové scéně, nebo o vydavatelství Hessle Audio či Livity Sound, které svou tvorbu čím dál více fúzují s prvky junglu, ale i dubu a techna. Možná nejvíc prospěl rozchod s dubstepem dvojici Vex'd – jak Kuedo, tak Roly Porter už dnes za sebou mají řadu povedených sólových alb. A samozřejmě až donedávna prokazoval zlatý dotek u jakékoliv nahrávky i Burial.

Velkým referenčním bodem pro klubovou hudbu této dekády se ale stalo i EP Gonna Work Out Fine od Untolda z roku 2009. Ostatně dubstep výrazně ovlivnil nejen stávající interprety, ale i tvorbu nové generace, jmenovitě třeba scénu okolo klubových nocí Endless. Jednotící rytmus tak stejně jako v 90. letech nemohl udržet nápaditost producentů a tvárnost jejich skladeb. Dá se ale říct, že na rozdíl od předchozích vln se o zabití žánru postarali sami undergroundoví tvůrci, a ne doba či nové trendy. Duch a kolektivismus dubstepu přitom v obměněných podobách přetrvává.

Zásadní dubstepové tracky

Toasty – The Knowledge / Like Sun (Hotflush, 2004)
Pinch – Qawwali (Planet Mu, 2006)
Digital Mystikz – Anti War Dub (DMZ, 2006)
Skream – Losing Control / Chest Boxing (Tempa, 2007)
Peverelist – Roll with the Punches (Punch Drunk, 2007)
The Bug – Skeng (feat. Killa P + Flowdan) (Hyperdub, 2007)
Appleblim and Peverelist – Circling (Skull Disco, 2008)
TRG – Broken Heart (Martyn's DCM Remix) (Hessle Audio, 2008)
Benga & Coki – Night (Tempa, 2008)
La Roux – In for the Kill (Skream Remix) (self-released, 2009)

Zásadní dubstepová alba a mixy

Skream – Skreamism vol. 1 (Tempa, 2006) / Rinse 02 (Rinse, 2007)
Kode9 – Mix for Sonar Festival (self-released, 2007) / Maida Vale Session (w/ Spaceape) (BBC, 2008)
Burial – Untrue (Hyperdub, 2007)
The Bug – London Zoo (Ninja Tune, 2008)
Untold – Gonna Work Out Fine EP (Hemlock, 2009)