Subsaharská literatura, tedy literatura, která vzniká na jihu od Sahary, je velmi mladá. První subsaharský frankofonní román byl publikován v roce 1920. Když subsaharská literatura vznikala, pracovala převážně s autobiografickými prvky. První autoři, kteří začali psát, měli potřebu ve svých dílech popsat své zkušenosti a předat je skrze knihy ostatním. Současná díla jsou mnohem pestřejší – míchají se žánry a témata, o kterých afričtí spisovatelé píší, jsou různá.
O náboženských aspektech v subsaharské literatuře v Hergot!u promluvil Vojtěch Šarše z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Jaká jsou hlavní témata subsaharské literatury? Jsou to především otázky týkající se kulturních kořenů spojené s hledáním identity. Popisují také mísení kultur. „Co znamená být černoch, černoch ve Francii, černoch na francouzské univerzitě a co potom znamená ten vzdělaný černoch, který se vrátí zpět do své vesnice? Jakou tam má roli, čeho dosáhl?“ přibližuje otázky, které si afričtí spisovatelé kladou, Vojtěch Šarše. Moderní literatura psaná zhruba od roku 2005 mluví o takzvaném afropolitanismu. Jedná se o vědomou reflexi spojení dvou a více kultur. Vyústěním této reflexe není odmítnutí, ale smíření, které umožňuje v takové skutečnosti fungovat. Další nedílnou součástí subsaharské literatury je náboženství.
V tzv. antikoloniálních románech se objevuje především islám, často v problematických souvislostech. Příkladem je román L'Aventure ambiguë (Nejasné dobrodružství) z roku 1952, který napsal senegalský spisovatel Cheikh Hamidou Kane. Kniha popisuje příběh mladého afrického muslima, který se ve svém kmenu má stát imámem. Je vyslán do Francie. V Paříži studuje filozofii a osvojuje si západní způsob myšlení. Toto myšlení se ale dostává do konfliktu s jeho vírou. „Alláh je pro něho něco neviditelného, nemůže ho logicky uchopit a popsat, proto už nemůže být muslimem. S touto pozicí se vrací do své rodné vesnice…,“ popisuje krátce děj knihy Šarše. Z předpokládaného imáma je jiný člověk.
Jakou roli hrála literatura při dekolonizaci Afriky? Proč je tam dnes většina knih publikovaná francouzsky a čím se zabývají dnešní literáti? „Mnoho spisovatelů dnes říká, že kolonialismus pro ně nemá už žádný význam, že se musí hnout dál,“ říká filolog z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Vojtěch Šarše, se kterým jsem hovořila právě o stavu a problémech současné africké literatury.
Dalším tematizovaným náboženstvím je křesťanství, které má v Africe dlouhou tradici. Křesťanství se objevilo v Africe hned v prvním století po Ježíši Kristu. Naproti tomu islám, který je dnes v Africe druhým nejrozšířenějším monoteistickým náboženstvím, se na tomto kontinentu objevil až v sedmém století. Geograficky se nejdříve rozšířil v severní Africe. Do subsaharské oblasti se dostal o století později díky obchodu. „Svatý Cyprián je z Kartágy, svatý Augustin je z Kartágy,“ uvádí příklady prvních křesťanů Vojtěch Šarše. „Křesťanství se ale bohužel dostalo do Afriky také později s evropskými kolonialisty. Ti ho ale vnucovali. Původní církve, jako například koptské, nebyly vnucené, ty tam existovaly odjakživa. Misionáři, kteří přijeli s kolonizátory a hledali zlato, pak otroky a později kolonie, to už bylo vnucované,“ dodává. Právě proto je křesťanský misionář či kněz v antikoloniálních románech záporná postava, která škodí nebo ubližuje africkému společenství.
Příkladem takového románu může být kniha Chudák Kristuspán z Bomby kamerunského spisovatele Monga Betiho, který vyšel v roce 1956 a do češtiny byl přeložen v roce 1964. Jde o příběh, ve kterém tři postavy, dva Afričani a jeden misionář, cestují z vesnice do vesnice. Šíření křesťanství dozoruje postava necitlivého kněze. „Kniha popisuje násilí, které tento misionář křesťanství šíří. Jedná se i o fyzické násilí. Rozbijí sošky, rozbijí bubny, když je svátek Velkého pátku. Je to opravdu násilné vniknutí do afrického společenství,“ říká Šarše.
Zajímá vás více? Pusťte si celý Hergot!
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
