Hledám s rodiči cestu, jak žít po smrti jejich dítěte, říká průvodkyně pozůstalých

Andrea Radomská se s prvním umírajícím dítětem potkala už jako studentka střední zdravotní školy. Od té doby kromě stovek dospělých doprovodila i necelé dvě desítky umírajících dětí a jejich rodin. „Důvěra je základ. Říkat dítěti pravdu a respektovat filozofii a nastavení rodiny. Rodiče často nenajdou sílu odpovědět dítěti na otázku, jestli zemře. Je dobře, když je kolem někdo, komu věří a koho se může na cokoli zeptat,“ popisuje důležitou část své práce Radomská.

Čtěte také

Konec blízkého člověka tě vhodí do života, umírat se dá i dobře. Jak se mladí vyrovnávají se smrtí?

„Na to, že vám zemře dítě, se nedá připravit, i když je třeba dlouho a těžce nemocné. Ale to vědomí, že na to rodiče nejsou sami, je v téhle době stěžejní,“ říká Radomská. Sama provádí po smrti každého klienta svůj rituál a se symbolickým i praktickým rozloučením pomáhá i rodinám. „Často pohřeb nahradíme oslavou života dítěte. Ale i tak těžká událost, jako je poslední rozloučení, může být krásná. To je pro mě potvrzení, že to, co děláme, děláme dobře,“ říká.

Na práci mobilního hospice je podle Radomské zásadní, že nekončí smrtí pacienta. „Po smrti dítěte, po nečekané a náhlé i po té, která přichází s dlouhodobou nemocí, hledám s rodiči cestu, jak žít dál. Věřím tomu, že s vědomím, že tu pro ně jako průvodce jsem, je pro ně tahle zkouška o malinko snazší,“ dodává terapeutka.

Co se děje po smrti dítěte, jak pomáhá mobilní hospic? Proč by se o smrti mělo víc mluvit? Poslechněte si Houpačky.