Jediné, co nám brání být sami sebou, je strach. Můžeme být opravdoví a spontánní úplně kdykoliv?
Stále hrajeme role. V práci, s přáteli, s rodinou. Je to běžné, své chování upravujeme situaci a lidem, se kterými právě jsme. Kde je ale pak ono opravdové já? A je možné být pořád sám sebou a spontánní? „Věřím, že regulace na úkor naší míry spokojenosti není nutná nikde. Jediné, co nám brání, je strach,“ řekl v Balancu psycholog a psychoterapeut Lukáš Dastlík.
„Z pohledu zenu nemůžeme být nikým jiným než sami sebou. Řešíme ale, jak být napojeni na naše bytostné já, na naši podstatu.“ Je možné se naučit ze sebe odkrýt všechny vrstvy. Pak pochopíme, co skutečně chceme my a co po nás chce okolí. Můžeme se chovat spontánně a prosazovat své potřeby a zájmy. Když konáme v souladu se sebou, pak nás takové chování naplňuje, autentičtí lidé se cítí lépe.
Čtěte také
„Cílem je nevnímat v životě role, ale projevovat v nich ono autentické já. Pokud poznáme, že se chováme podle představ, a ne podle sebe, je možné to změnit, třeba v terapii.“ Pokud naše chování nevychází z našeho nitra, tak to dříve nebo později začne překážet. Nejsme pak naplněni, protože chování nevychází z našeho jádra. Navíc okolí pozná, když nejsme sami sebou, když něco hrajeme. I maska, kterou nasadíme na prvním rande nebo na pohovoru v práci, nevydrží věky.
„Jádro se hledá různými způsoby, psychoterapií, odkrýváním nánosů. Analyzuje se minulost, osobnost. Ale zen říká, že nejrychlejší cesta je se plně dostat do přítomnosti a v ní být, bez hodnocení a srovnávání.“ Cestou k vlastnímu pravému já, do vlastního středu je třeba meditace, ale v současné, rychlé době, kdy lidé mají rádi okamžité potěšení a zážitky, je to s ní složité. Chceme-li být v kontaktu sami se sebou a autentičtí trvale a rozumět tomu, co se v nás odehrává, tak to vyžaduje delší práci.
Proč se nevyplatí nic neskrývat a být sobecký a otevřený? Poslechněte si celý rozhovor v magazínu Balanc.
Související
-
Hodní lidé – proč někomu lezou na nervy a holky je nechtějí?
„Když dlouhodobě potlačujeme vlastní potřeby, tak se to projeví na osobní pohodě. Nebudeme se cítit dobře,“ řekl v Balancu kouč a konzultant Petr Pražák.
-
Být dospělý neznamená být zralý. Zralost je přijetí odpovědnosti za emoce a vztahy
„Zralý člověk dokáže odlišit fakta a domněnky. To bychom měli umět ze základní školy.“
-
Mají introverti život složitější než extrovertní lidé? Společnost jim nepřeje, ale vynikají jinak
„Být introvertem není diskvalifikace, ale jsme společností extrovertů,“ řekla magazínu Balanc psycholožka a psychoterapeutka Natálie Schwab Figush.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
