Jsem ročník:
Kdy ještě děti znamenaly manželství a byt.
Nejraději poslouchám?
Sněhem tlumený ticho, polohlasný čtení před usnutím, šustění stromů, hudbu.
Oblíbená hudba:
Emočně mě odšpuntovali Linkin Park v hitparádě Rádia Faktor, pak trampský písně od bratrů Ryvolů, pokračovalo to gymnaziálním humorem Xaviera Baumaxy a dospívající rozervaností Psích Vojáků, následně patos Lany Del Rey, noční Burial, astrální Boards of Canada a komplexní Daniel Lopatin, písničkářství Sufjana Stevense a Jenny Hval, sentimentální Moderat a zasněnej Yung Lean, chytrost Vince Staplese a Childisch Gambina a dystopická agresivita Amnesia Scanner.
Za koncert roku 2018 považuji?
Nilse Frahma ve Funkhousu a Amnesia Scanner na Lunchmeatu.
Mé nejoblíbenější filmy?
Elle od Verhoevena, Bílá stuha od Hanekeho, Dogville od Triera, Život Adèle, ledasco od Xaviera Dolana, Vláčilova Marketa Lazarová, Vorlův Kouř, Tarkovského Stalker, Legenda o vášni s Bradem Pittem, Svěrákova Jízda, Turínský kůň Bély Tarra.
Mé nejoblíbenější knihy a autoři?
Román Cizinec a povídka Jonáš aneb umělec při práci od Camuse, Slavná Nemesis od Klímy, Něžný barbar od Hrabala, poststrukturalistický vály Rolanda Barthese, Nietzsche, Heidegger, Kundera, Burroughs, Houellebecq, Murakami.
K jídlu a pití mám nejraději?
Špagety a šťávy, rychlý střídání střídmosti s opulentností.
Když mám volný čas, tak ho trávím?
Nerozděluju čas na povinnosti a volno, takže dělám furt to, co mám míň nebo víc rád. Záleží jen na míře požitku a sebezapření. Akorát ze sebezapření je často požitek a naopak.
Co bych chtěl sdělit světu?
Normcore.
Všechny články
-
Podhoubí z letního tábora: Děti hledají v přírodě odpočinek od rodiny i krásu, kterou chtějí chránit
Deset dnů strávilo pětatřicet dětí v tábořišti Kolčava v Pošumaví. Tábor projektu Do divočiny byl z části zaměřen na poznání a ochranu přírody.
-
Bolest ustoupí, ale nezmizí. Kdo je tatranský nosič? Užitečný sportovec
Říká, že kdyby nebyly podcasty, už by asi nenosil. Jedna cesta z Hrebienoku na Téryho chatu (2015 m n. m.) trvá něco přes tři hodiny, dolů je to za polovinu času.
-
Po tátově smrti převzala jeho řemeslo. 23letá Zuzana dokazuje, že práce v lese je pro holky
Zuzana používá i lesní kolový traktor a vyvážecí soupravu. Tu, pod kterou tragicky skončil její tatínek, když jí bylo 18, prodala a koupila jinou.
-
Seno je voňavá ropa. Dekadentní květy kosatců v živém Podhoubí na Besedě u Bigbítu
Podhoubí se zvukovou krajinou Pavla Jana sledovalo vztah mezi ženským pohlavním orgánem a květem kosatce i fyzické aspekty akcí při blokádách fosilní infrastruktury.
-
Čistá Seina a polovina emisí oproti Tokiu. Paříž chce udržitelnou olympiádu, akce je ale moc velká
Pařížští pořadatelé Letních olympijských her se chtějí vyhnout cynismu a nenabízí jen chléb a hry. Olympijské hry mají být tentokrát udržitelné. Je to vůbec možné?
-
Nový Máj je starý. Devadesátkové retro „domu zábavy“ nabízí nudu
Identitu pozdně funkcionalistické stavby s prvky high-tech roztříštil současný koncept devíti pater zábavy, který přináší třeskutý kýč bez uměleckého nadhledu.
-
Soužití člověka a přírody je možné, věří Míra Janík. Kosa jako nástroj sociálního sblížení
V předešlém dílu Podhoubí jste mohli slyšet reportáž ze 44. ročníku dobrovolného sečení orchidejových luk na Valašsku kosou. Komunitu kolem kosení svolává Miroslav Janík.
-
„A z tej horenky, kdosi ňa volá.“ Na Valašsku sečou orchidejové louky kosou. Vstává se ve čtyři ráno
Dobrovolníci kolem Míry Janíka se sešli letos už po čtyři a čtyřicáté, aby kosou posekali některé přírodně cenné a druhově pestré svahy Bílých Karpat.
-
Současný potravinový systém? Strádá naše zdraví, pole i půda. V chutích jsme konzervativní
50 % celosvětových kalorií pokryjí tři plodiny – pšenice, kukuřice a rýže. Tyto plodiny prošly šlechtitelskými a genetickými úpravami zejména v poválečném období.
-
Příběh bolševníku i ondatry začal v zámecké zahradě. Invazní druhy jsme si přivezli, co s nimi dál?
Bolševník velkolepý, křídlatka japonská, pajasan žlaznatý nebo rak signální, to je několik přírodních druhů, které to nemají v Česku lehké.