Seřvat a uhodit je jednodušší a rychlejší cesta. Já chci dát dětem čas, někdy je to ale těžký
„Určitě jsem zlobil. I když dneska vím, že zlobení není zlobení. Pamatuju si velký důraz na poslušnost a disciplínu. Ve škole jsme za prohřešky různě klečeli v rohu a doma zrovna tak,“ vzpomíná Radim. „Když mi bylo asi čtrnáct, byl jsem hokejovej kluk a nabral jsem sílu, tak jsem se otci vzepřel. Řekl jsem mu, že mu ublížím, pokud na mě sáhne.“
Radim se narodil ve druhé polovině 70. let a vyrostl v něčem, čemu sám říká stará škola. Když s ženou čekali první dítě, řekli si, že to chtějí dělat jinak. „Zanadávat, seřvat a uhodit je zkratka, jednodušší cesta. Dá se to udělat rychle. Můžu řvát, poslat syna ho do pokoje a v tu chvíli problém přestane a bude klid. My jsme ale chtěli, aby ta výchova měla delší výsledek než klid v jednu danou chvíli,“ říká Radim, táta dvou dětí.
„Děti se nebojí mi něco říct, protože nepřichází trest. Já jsem vyrůstal v lajně, svým dětem chci dát čas a svobodu,“ říká Radim.
„Je to pro mě někdy těžký.“ Poslechněte si rozhovor s Radimem o výchově a trestech.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
