Tvrzení o uhlíkové neutralitě světového mistrovství: vlastňák pro Katar, FIFA i pro planetu

Právě z greenwashingu byl rychle usvědčen Katar se svým tvrzením, že mistrovství bude uhlíkově neutrální - tedy že se podaří všechny emise skleníkových plynů související s fotbalovým svátkem vykompenzovat. Greenwashing není jen neškodné natírání nazeleno - efektivně totiž znemožňuje hráčům, fanouškům a sponzorům rozhodovat se o jejich potenciální (ne)účasti na akci a dále podrývá důvěru veřejnosti v klimatická řešení. Podrobnou analýzu „kreativního uhlíkového účetnictví“ nabídla expertní organizace Carbon Market Watch.

Čtěte také

Katar je vzorovou zemí, kde by se mistrovství světa konat nemělo. A přesto se už v neděli začne hrát

Celkové emise spojené s mistrovstvím mají být podle oficiálních údajů v celkové výši 3,6 megatun CO2, což je pro představu zhruba dvakrát více emisí, než co za rok vyprodukuje náš chemický průmysl. Přes polovinu z těchto emisí přitom tvoří emise spojené s leteckou přepravou na a z mistrovství - těch má být zhruba 1300 denně po měsíční dobu konání. Další emise pocházejí z dovozu semen trávy speciálně klimatizovanými letadly na zatravnění hracích ploch (osmi stadionů a dalších 136 tréninkových ploch) a jejich zalévání desalinizovanou vodou (každá z nich vyžaduje 10 000 litrů denně v zimních období a pětkrát tolik v letním). Na desalinizaci je v Kataru, kde jsou minimální zásoby podzemní nebo povrchové vody, potřeba velké množství energie, která má vlastní nezanedbatelnou uhlíkovou stopu.

Anna Kárníková|foto:Tereza Kunderová, Český rozhlas

Zejména u emisí spojených se stavbou nových stadionů odhadují expertky, že došlo až k osminásobnému podhodnocení skutečně vypuštěných emisí. To souvisí hlavně s poměrně nezvyklou metodou výpočtu, kdy se jednorázové emise spojené s konstrukcí staveb rozkládá do více let, kdy by mělo docházet k jejich intenzivnímu užívání ke sportovním i jiným účelům (například poskytování služeb veřejnosti). Katar vychází z toho, že kromě jednoho kontejnerového stadionu (který bude po ukončení poháru rozebrán) se budou další stadiony po mnoho následujících let lokálně využívat. Není ale jasné, nakolik je tento zájem nadhodnocen a jestli se stavby reálně nestanou jen betonovým areálem duchů jako mnoho jiných podobných sportovišť po celém světě. V této souvislosti pozorovatelé upozorňují na málo rozvinutou fotbalovou kulturu v Kataru. I ve fotbalem poblázněných zemích jako je Rusko, Brazílie nebo Jihoafrická republika zbyly po mistrovstvích nevyužité ohromné stavby, pro které se vžil v angličtině název „bílí sloni“ (nesmírně nákladné ale minimálně využitelné stavby, kterou jsou zátěží pro okolí i společnost).

Možnost fotbalového poháru být na papíře „uhlíkově neutrální“ je konečně zcela závislé na tzv. carbon offsettingu – tedy kompenzaci vzniklých emisí skrze projekty v jiných místech země či jiných částech světa; ať už se jedná o výsadbu stromů, které uhlík ukládají, nebo třeba výměnu více energeticky úsporných vařičů v zemích globálního Jihu. Offsetting známe všichni zejména od leteckých společností, které ke každé letence nabízí možnost vyčistit si za pár euro svou klimatickou karmu. Reálný přínos offsettingu je přitom problematický – projekty totiž často nejsou buď trvalého charakteru (Katar chce například offsetovat výsadbou stromů v poušti), nebo u nich nelze prokázat, že by ke snížení emisí nedošlo v dané oblasti tak jako tak. Některé offsetingové projekty mohou být dokonce vyloženě škodlivé, jak ukazuje případ norských offsetů v Ugandě, kde plantáže stromů ke kompenzaci emisí, které nebylo Norsko ochotno snížit, vedly ke ztrátě domovů, půdy a zdrojů obživy pro 8 000 lidí. I proto se v souvislosti s offsettingem mluví o „uhlíkovém kolonialismu“.

Čtěte také

Green Deal Summit zkusil přelakovat černé zlato nazeleno. Ekologická veřejnost protestuje

Nabízí se samozřejmě otázka: Mohou být sportovní mega-eventy vůbec udržitelné? Řada autorů tvrdí, že jen těžko. Jednak se takové akce stále zvětšují –⁠ v posledních 60 letech se objem světových mistrovství a olympiád zvětšil 60krát –⁠ tedy 60krát více sportovců a sportovkyň, diváků, objemu marketingu a celkových nákladů. Zároveň možnosti snížit přímo jejich dopady na životní prostředí jsou minimální –⁠ nároky na stadiony se stále zvyšují a je proto třeba stavět nové a těžko lze fanouškům vysvětlit, že by se na zápasy měli raději dívat z pohodlí domova. Jsou to nablýskané krátké události, vděčné příležitosti pro politiky a byznysmeny, zato s ohromnými náklady pro místní komunity a pro planetu. V této podobě bohužel do udržitelné budoucnosti nepatří.

Poslechněte si komentář Anny Kárníkové o ekologických aspektech fotbalového mistrovství v Kataru.