Nejlepší filmy roku 2022 podle Radia Wave: Zázrační barbaři hledají svůj kousek nebe

5. prosinec 2022

Závěr roku je tradičně i časem tázání: které filmy nás letos nejvíc vystřelily z bot? Který snímek byl skutečně all inclusive a vyvolal v nás pocity podobné zázraku? Který z tvůrců nám letos odemkl kinematografický Joyland a chytil nás do svých sítí jako svatý pavouk? V pestrém výběru deseti pozoruhodných titulů si podávají ruku Elvis a Batman, svět zvířat a svět lidí, Hollywood i artové čoudy. Šlukujte! Kouření ale jinak říkáme své jasné NENE!

  1. Kousek nebe
    (Drii Winter, režie Michael Koch)

Z filmu Kousek nebe

Hory mají nejen oči, ale i city. Kousek nebe – neokázalý intimní epos i alpská tragédie mohutná a stoická jako balvan – připsal na mapu nejnadějnějších filmařů současnosti mladého švýcarského režiséra a scenáristu Michaela Kocha. Děj jeho snímku by se dal popsat jednoduchou větou, na jeho emocionální hloubku a obrazový majestát jsou ale slova krátká. Režijní masterclass v akademickém ořezu průběžně komentovaná truchlivým helvétským chórem udivuje znamenitou prací s neherci, hypnotickým pozorovatelstvím i lehkými doteky absurdity v jinak důsledné poetice rurálního realismu. Kousek nebe je inteligentní, nenápadně zdrcující film o dopadech vážné nemoci na lidskou osobnost, o lásce a strachu ze smrti, o nevyzpytatelné krutosti života i radikální netečnosti přírody. Kameny mají duši, na devadesátkový eurodancový banger What Is Love se má tančit jako na milostnou baladu a slova „Baby, don’t hurt me, no more“ ještě nikdy nezněla tak naléhavě. Film roku.

  1. All Inclusive
    (Aftersun, režie Charlotte Wells)

Z filmu All Inclusive

Nejdojemnější film sezony, bez debat. Příběh zřejmě poslední společné dovolené dospívající dcery a jejího mladého otce (znamenitý Paul Mescal), zasazený do poloviny devadesátých let v tureckém letovisku, rámuje tíživý a bolestivý pocit ztráty. Debut (!) skotské režisérky Charlotte Wells přitom nedojí emoce na první dobrou, právě naopak: All Inclusive je film lehký, náznakový a skoro intuitivně natočený. Zároveň ale pevně režijně vedený, plný výmluvných obrazových kompozic a čistý ve své ambici vyprávět o hořkosladkých vzpomínkách. Komu se neklepe bradička ještě po titulcích, nemá srdce.

  1. Elvis
    (režie Baz Luhrmann)

Z filmu Elvis

Baz Luhrmann v našem žebříčku? Skutečnost aspirující na překvapení roku. Autor koncentrovaných muzikálových kýčů a manýristických velkofilmů nicméně v případě Elvise nevídaně zavěsil. Takhle promyšlená, dynamická, provokativní a strhující biografie ikony se nerodí každý den. Elvis je divácky vděčný, plný vizuálních třásní a třpytek. Žene ho kupředu nadupaný soundtrack rozkročený mezi současností a elvisovským kánonem a hlavně energie charismatického Austina Butlera, který nepotřebuje protetika, aby před očima zářil i chátral. Elvis mluví současným jazykem. Bez křeče a nadbytečných ornamentů.

  1. The Batman
    (režie Matt Reeves)

Z filmu The Batman

Stokrát pohřbené DC konečně našlo nezpochybnitelný pilíř svého multiverza. A není divu, že k tomu muselo udělat úkrok stranou od srandovních starozákonních omalovánek Zacka Snydera i přepálených CGI kočičáren sólovek Ligy spravedlnosti. Nový Batman zúročuje temný kredit, který nasbíral Robert Pattinson v nezávislých filmech, a také potvrzuje, že režisér Matt Reeves je jeden z ojedinělých vizionářů současného Hollywoodu. Realistický, tíživý film s ústřední postavou, která napovídá, že uvnitř každé honosné kápě se skrývá labilní sociopat. Nolanův Batman našel (minimálně) sobě rovného.

  1. Barbar
    (The Barbarian, režie Zach Cregger)

Z filmu Barbar

Monstrózní (sólový) debut režiséra a scenáristy Zacha Creggera poráží na hlavu všechny aktuální pokusy snaživců o tzv. elevated horor a ještě se u toho stíhá posmívat všem, kteří s tímto termínem šermují. Někdejší komediální tvůrce s obdivuhodnou suverenitou žongluje s klasickými žánrovými tropy a prokazuje se jako filmař s neskutečným citem pro budování napětí a smrtící timing. Jeho výborně napsaný i natočený, slastně nepředvídatelný Airbnb horor Barbar představuje unikátní lekci v tenzi, chytrých (a perverzních) zvratech i efektivním strašení. Detroit jako město duchů, ale i monster zplozených z všední reality. Fincher nad schody, Raimi pod schody, Miike ve vzduchu. Navzdory četným inspiracím Cregger vrátil hororu to nejdůležitější –⁠ skutečnou hrůzu, originalitu a překvapivost.

  1. Zázrak
    (Miracol, režie Bogdan George Apetri)

Z filmu Zázrak

Mysteriózní sociální detektivka na rumunský způsob. V lecčems povědomé teritorium policejního procedurálu rozšířené dotekem spirituality a netypických fantaskních pasáží, které nejsou o nic méně skličující než realita. Vyšetřování smrti mladé řádové novicky (výtečná Ioana Bugarin) není žádnou detektivní šifrou, ale těžkou zkouškou morálních principů vyšetřovatele, který hraje neslučitelnou roli ochránce zákona i mstitele. Film  těžký jak břevno kříže  přináší beznaděj, která rezonuje dlouho po nezapomenutelném posledním záběru.

  1. Joyland
    (režie Saim Sadiq)

Z filmu Joyland

První pákistánský film oceněný na festivalu v Cannes je pro nás zároveň nejlepším LGBTQ+ titulem roku nabízejícím věrohodný obraz toho, jakými obtížemi procházejí trans lidé. Snímek talentovaného režiséra Saima Sadiqa skvěle zachycuje nejistoty, které se týkají nejen sexuální či genderové identity, ale také obecnějších společenských otázek. Je to promyšlený, emotivní a zároveň vtipný pohled do složité dynamiky jedné rodiny, v němž se odráží chod celé pákistánské společnosti. Sadiq s citem odhaluje absurditu místních pravidel, chytlavě mísí drama, romanci a komedii a přitom zvládá vyprávět univerzální příběh o lidech, kteří zkrátka jen touží být šťastní. Mistrovství drobných gest a jeden z nejeuforičtějších zážitků letošních Karlových Varů.

  1. Svatý pavouk
    (Holy Spider, režie Ali Abbasi)

Z filmu Svatý pavouk

Svatý pavouk má všechny rysy standardního true crimu, ve skutečnosti jde ale o formálně brilantní mix art house thrilleru, soudního procedurálu a prvků exploatace. Žánrové propriety tu navíc režisér a scenárista Ali Abbasi přenáší do druhé největší íránské metropole, kde je vnímáme daleko ostřeji: jeho film je tak nekompromisním sestupem do suterénu íránské společnosti plné fanatismu, korupce a misogynie. Exotický noir – vyprávějící o skutečném zločinu a odhalující liknavost policejního systému – vyniká napínavou atmosférou, intenzivními hereckými výkony (v Cannes po zásluze oceněná Zar Amir Ebrahimi) a chladně analytickým, o to však drtivějším závěrem.

  1. Nene
    (Nope, režie Jordan Peele)

Z filmu Nene

Režisér Jordan Peele ve své novince osedlal divokého koně jménem Hollywood. Autor podvratného hororu Uteč tentokrát krapet ukročil od oblíbeného žánru a za pomoci četných popkulturních referencí rozjíždí na kalifornském ranči důmyslné rodeo na pomezí braku a artu. Když se nad farmou Haywoodových objeví tajuplný objekt neznámého původu a zabije otce rodiny, rozehrává Peele souboj s nebem, kde číhá podivuhodné nebezpečí (a jedno z nejkrásnějších monster blahé paměti), ale taky prachy. S pomocí kameramana Hoyte van Hoytemy režisér místy orchestruje scény až spielbergovské bravury na pomezí hororu, westernu, akce a sci-fi. Ale především stvořil americký velkofilm z alternativního vesmíru. Takový, jaký by se přihodil černochům – těm, které Hollywood celé staletí opomíjel.

  1. Kouření způsobuje kašel
    (Fumer fait tousser, režie Quentin Dupieux)

Z filmu Kouření způsobuje kašel

Letošní souboj komiksových impérií jasně vyhrává francouzský provokatér Quentin Dupieux se svojí superhrdinskou partou Tabáková patrola. Ta rozesílá do vesmíru nejmasivnější čoudy v Galaxii, ale byť nikotinem zabíjí, kouření nenávidí. Další znamenitá dadaistická diverze Mr. Oiza, který znovu vyniká v disciplíně, jak z největšího bizáru učinit všední, báječně obyčejnou věc. A tak své hrdiny zprošťuje intergalaktických soubojů, usazuje antišlukující Power Rangers nové generace k táborovému ohni a s pomocí výřečné grilující se barakudy či drtiče na dřevo rozdává smrtící high kicky canneskému snobství a dobrému vkusu. Změna epochy stále probíhá!

Zvláštní uznání:

Švindlíř (The Card Counter, režie Paul Schrader)
Drive My Car (režie Rjúsuke Hamaguči)
Rimini (režie Ulrich Seidl)
Top Gun: Maverick (režie Joseph Kosinski)
Black Panther: Wakanda nechť žije (Black Panther: Wakanda Forever, režie Ryan Coogler)
Zkouška umění (režie Adéla Komrzý, Tomáš Bojar)

Vědí Čelisti, co je láska? Který film poskytuje návod, jak co nejlépe využít sklepní prostory? Co je největší šok letošního žebříčku? A který titul nás vyzývá, abychom se lépe chovali ke kravám? Dozvíte se, když si pustíte celý příspěvek.

autoři: Aleš Stuchlý , Vít Schmarc , Šárka Gmiterková , Tomáš Stejskal
Spustit audio

Související