Žižkovský vysílač jsem původně navrhovat nechtěl, rozumné výškové stavby do Prahy ale patří, říká architekt Václav Aulický

Jako první vysílač sloužila Praze Petřínská rozhledna, kterou na začátku 60. let doplnil Cukrák. Hlavní město ale nutně potřebovalo další televizní věž. „Nejdříve se uvažovalo o Petříně, což naštěstí i díky památkářům neprošlo,“ vzpomíná Václav Aulický. Praha leží ve velmi členitém terénu, takže nešlo vysílač postavit na okraji metropole, jak je běžné v mnoha světových velkoměstech, protože by signál všude nedosáhl.

„Na řadu pak logicky přišly další kopce – Bohdalec, Parukářka, Pankrác, Riegrovy sady…,“ vysvětluje architekt. Všude se ale vyskytl nějaký problém, například křížení letových drah nebo nestabilní geologické podloží. „Uvažovalo se třeba o prostranství, kde dnes stojí Kongresové centrum a hotel, ale aby signál pokryl celé město, musela by být tamní věž ještě o 100 metrů vyšší, než je ta žižkovská,“ říká Aulický.

Nejvhodnějším místem se nakonec ukázaly Mahlerovy sady. Mimo jiné k tomu přispělo sousedství Městské telefonní ústředny architekta Bohumíra Kozáka, odkud se ve 30. letech vysílal zkušební televizní signál, jak připomíná Jakub Potůček.

„Navrhování vysílače není žádná architektonická prestiž a já jsem zpočátku rozhodně nebyl z toho úkolu nadšený,“ vypráví Aulický. „Vysílač je v první řadě technická stavba a tomu se architekt musí přizpůsobit.“ Cílem Václava Aulického a hlavního konstruktéra a projektanta Jiřího Kozáka bylo zdůraznění technicistního vzhledu, aby se vysílač na první pohled odlišoval nejen od okolní zástavby, ale i od ostatních pražských věží.

Čtěte také

O Žižkově se mluví jako o dělnické čtvrti, ale není to pravda, říká architekt Ivan Vavřík

„Žižkovská věž je světový unikát, protože na rozdíl od většiny vysílačů nejde o kónickou betonovou stavbu s jednou kabinou nahoře, jakou známe třeba z Berlína nebo Stuttgartu, ale je tvořená třemi tubusy,“ vysvětluje Potůček. Tradiční jednolitý kónický tvar by totiž působil v zástavbě uprostřed města až moc brutálně. Ze stejného důvodu jsou na žižkovské věži tři kabiny v různé výšce místo obvyklé jedné.

Stavbu a existenci televizního vysílače na Žižkově doprovází i mnohaletá debata, jestli do Prahy patří výškové budovy. „Já si myslím, že je to jako u vaření – všeho s mírou. V památkově chráněném centru bych určitě něco takového nepovoloval a asi nemají v Praze místo třísetmetrové domy,“ říká Aulický. „Máme tu ale místa jako Holešovice, Libeň nebo Pankrác, kde by třeba stometrové domy mohly klidně stát,“ domnívá se.

Václav Aulický a Jakub Potůček|foto:Barbora Linková,Český rozhlas