Žižkovský vysílač jsem původně navrhovat nechtěl, rozumné výškové stavby do Prahy ale patří, říká architekt Václav Aulický

3. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Žižkovská televizní věž / Žižkovský vysílač

„Nový vysílač Praha potřebovala, na mně bylo, jak taková obří stavba bude vypadat,“ vysvětluje architekt Václav Aulický. O zpočátku odmítaném a dnes naopak spíše obdivovaném vysílači vyšla nedávno kniha Žižkovská věž. Jaká je historie jedné z nejvyšších českých staveb, kde jinde mohl vysílač stát a patří výškové budovy vůbec do Prahy? O tom v magazínu Spot, natáčeném přímo ve věži, mluvili architekt Václav Aulický a historik umění a editor Žižkovské věže Jakub Potůček.

Jako první vysílač sloužila Praze Petřínská rozhledna, kterou na začátku 60. let doplnil Cukrák. Hlavní město ale nutně potřebovalo další televizní věž. „Nejdříve se uvažovalo o Petříně, což naštěstí i díky památkářům neprošlo,“ vzpomíná Václav Aulický. Praha leží ve velmi členitém terénu, takže nešlo vysílač postavit na okraji metropole, jak je běžné v mnoha světových velkoměstech, protože by signál všude nedosáhl.

„Na řadu pak logicky přišly další kopce – Bohdalec, Parukářka, Pankrác, Riegrovy sady…,“ vysvětluje architekt. Všude se ale vyskytl nějaký problém, například křížení letových drah nebo nestabilní geologické podloží. „Uvažovalo se třeba o prostranství, kde dnes stojí Kongresové centrum a hotel, ale aby signál pokryl celé město, musela by být tamní věž ještě o 100 metrů vyšší, než je ta žižkovská,“ říká Aulický.

Nejvhodnějším místem se nakonec ukázaly Mahlerovy sady. Mimo jiné k tomu přispělo sousedství Městské telefonní ústředny architekta Bohumíra Kozáka, odkud se ve 30. letech vysílal zkušební televizní signál, jak připomíná Jakub Potůček.

„Navrhování vysílače není žádná architektonická prestiž a já jsem zpočátku rozhodně nebyl z toho úkolu nadšený,“ vypráví Aulický. „Vysílač je v první řadě technická stavba a tomu se architekt musí přizpůsobit.“ Cílem Václava Aulického a hlavního konstruktéra a projektanta Jiřího Kozáka bylo zdůraznění technicistního vzhledu, aby se vysílač na první pohled odlišoval nejen od okolní zástavby, ale i od ostatních pražských věží.

Čtěte také

„Žižkovská věž je světový unikát, protože na rozdíl od většiny vysílačů nejde o kónickou betonovou stavbu s jednou kabinou nahoře, jakou známe třeba z Berlína nebo Stuttgartu, ale je tvořená třemi tubusy,“ vysvětluje Potůček. Tradiční jednolitý kónický tvar by totiž působil v zástavbě uprostřed města až moc brutálně. Ze stejného důvodu jsou na žižkovské věži tři kabiny v různé výšce místo obvyklé jedné.

Stavbu a existenci televizního vysílače na Žižkově doprovází i mnohaletá debata, jestli do Prahy patří výškové budovy. „Já si myslím, že je to jako u vaření – všeho s mírou. V památkově chráněném centru bych určitě něco takového nepovoloval a asi nemají v Praze místo třísetmetrové domy,“ říká Aulický. „Máme tu ale místa jako Holešovice, Libeň nebo Pankrác, kde by třeba stometrové domy mohly klidně stát,“ domnívá se.

Václav Aulický a Jakub Potůček

„Současný Pankrác je torzo.“ Měly by se na pankrácké pláni stavět další budovy, nebo ne? Kde mohl stát Gočárův mrakodrap a líbí se Václavu Aulickému miminka Davida Černého? Poslechněte si celý rozhovor v audioverzi magazínu Spot.

Spustit audio

Související