Žižkovský vysílač jsem původně navrhovat nechtěl, rozumné výškové stavby do Prahy ale patří, říká architekt Václav Aulický

3. září 2020

„Nový vysílač Praha potřebovala, na mně bylo, jak taková obří stavba bude vypadat,“ vysvětluje architekt Václav Aulický. O zpočátku odmítaném a dnes naopak spíše obdivovaném vysílači vyšla nedávno kniha Žižkovská věž. Jaká je historie jedné z nejvyšších českých staveb, kde jinde mohl vysílač stát a patří výškové budovy vůbec do Prahy? O tom v magazínu Spot, natáčeném přímo ve věži, mluvili architekt Václav Aulický a historik umění a editor Žižkovské věže Jakub Potůček.

Jako první vysílač sloužila Praze Petřínská rozhledna, kterou na začátku 60. let doplnil Cukrák. Hlavní město ale nutně potřebovalo další televizní věž. „Nejdříve se uvažovalo o Petříně, což naštěstí i díky památkářům neprošlo,“ vzpomíná Václav Aulický. Praha leží ve velmi členitém terénu, takže nešlo vysílač postavit na okraji metropole, jak je běžné v mnoha světových velkoměstech, protože by signál všude nedosáhl.

„Na řadu pak logicky přišly další kopce – Bohdalec, Parukářka, Pankrác, Riegrovy sady…,“ vysvětluje architekt. Všude se ale vyskytl nějaký problém, například křížení letových drah nebo nestabilní geologické podloží. „Uvažovalo se třeba o prostranství, kde dnes stojí Kongresové centrum a hotel, ale aby signál pokryl celé město, musela by být tamní věž ještě o 100 metrů vyšší, než je ta žižkovská,“ říká Aulický.

Nejvhodnějším místem se nakonec ukázaly Mahlerovy sady. Mimo jiné k tomu přispělo sousedství Městské telefonní ústředny architekta Bohumíra Kozáka, odkud se ve 30. letech vysílal zkušební televizní signál, jak připomíná Jakub Potůček.

„Navrhování vysílače není žádná architektonická prestiž a já jsem zpočátku rozhodně nebyl z toho úkolu nadšený,“ vypráví Aulický. „Vysílač je v první řadě technická stavba a tomu se architekt musí přizpůsobit.“ Cílem Václava Aulického a hlavního konstruktéra a projektanta Jiřího Kozáka bylo zdůraznění technicistního vzhledu, aby se vysílač na první pohled odlišoval nejen od okolní zástavby, ale i od ostatních pražských věží.

Čtěte také

„Žižkovská věž je světový unikát, protože na rozdíl od většiny vysílačů nejde o kónickou betonovou stavbu s jednou kabinou nahoře, jakou známe třeba z Berlína nebo Stuttgartu, ale je tvořená třemi tubusy,“ vysvětluje Potůček. Tradiční jednolitý kónický tvar by totiž působil v zástavbě uprostřed města až moc brutálně. Ze stejného důvodu jsou na žižkovské věži tři kabiny v různé výšce místo obvyklé jedné.

Stavbu a existenci televizního vysílače na Žižkově doprovází i mnohaletá debata, jestli do Prahy patří výškové budovy. „Já si myslím, že je to jako u vaření – všeho s mírou. V památkově chráněném centru bych určitě něco takového nepovoloval a asi nemají v Praze místo třísetmetrové domy,“ říká Aulický. „Máme tu ale místa jako Holešovice, Libeň nebo Pankrác, kde by třeba stometrové domy mohly klidně stát,“ domnívá se.

Václav Aulický a Jakub Potůček

„Současný Pankrác je torzo.“ Měly by se na pankrácké pláni stavět další budovy, nebo ne? Kde mohl stát Gočárův mrakodrap a líbí se Václavu Aulickému miminka Davida Černého? Poslechněte si celý rozhovor v audioverzi magazínu Spot.

autor: Alžběta Medková
Spustit audio

Související