Sci-fi z pozdního kapitalismu, lásky mileniálů i dětský gang. Kdo napsal nejlepší knihy roku 2020?

16. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy číst - čtení

2020 bude nepochybně nezapomenutelný rok. Možná ale bude lepší si ho pamatovat skrze dobré knihy. Letos se objevilo hned několik komiksů mapujících ženskou zkušenost (ať už jde o nemoc, nebo o holčičí přátelství), výborný český debut (který se tváří jako sci-fi, ale je ještě víc), vyšla i literární road movie s ambicí spojit rozdělenou společnost nebo román o dětech, které se ukrývají v džungli. Do čeho se pustíte nejdřív? 

  1. Ondřej Štindl – Až se ti zatočí hlava (Argo)

Málokteré slovo má v Česku takovou oblíbenost jako „bublina“. Pokoušíme se z bublin dostat, nebo se v nich naopak hermeticky uzavřít. Samozřejmě že nastal čas bubliny taky literárně zpracovat. Scenárista a spisovatel Ondřej Štindl to zkouší s pomocí temné literární road movie, při které se vyhořelý novinář z hlavního města rozhodne pomstít svému vlastnímu internetovému trollovi.

Kniha Ondřeje Štindla Až se ti zatočí hlava

Kam se jejich vztah od prvního, velmi bizarního setkání posune, to nechceme prozrazovat. Čekáte hodně zvrácenou verzi Intouchables? To možná děláte dobře. Štindlovi se do zdánlivě absurdní zápletky podařilo dostat dost černého humoru, ale i empatie. Až se ti zatočí hlava není žádná sociologická sonda do rozdělené společnosti, spíš docela dojemný pokus chvíli vydržet ve světě naštvaných, otrávených mužů. 

  1. Sally Rooney – Normální lidi (Argo)

U románu Normální lidi jsem bohužel porušila jedno ze svých pravidel – viděla jsem totiž seriálovou adaptaci, dřív než jsem četla knížku. Což se následně promítlo do jejího čtení, zvlášť proto, že stejnojmenný seriál je velmi věrný předloze, takže se mi některé pasáže románu spíš znova promítaly před očima, než abych je vnímala jen na stránkách knihy.   

Sally Rooney – Normální lidi

Love story Connella a Marianne, které sledujeme od střední školy až na vysokou, zní na první pohled celkem banálně, ale nakonec mě chytila víc, než bych původně věřila. Bestseller mladé irské spisovatelky Sally Rooney Normální lidi je o mileniálech a nejspíš hlavně pro mileniály, povedlo se mu ale podle mě vyhnout se tradičním klišé, která si pod tím většina představí. Probírají se tu témata jako duševní zdraví, sociální nerovnost, ekonomická nejistota, intimita... A samozřejmě touha být „normální“, ať už to znamená cokoliv. 

  1. Tereza Drahoňovská, Štěpánka Jislová – Bez vlasů (Paseka)

Z komiksu Terezy Drahoňovské a Štěpánky Jislové  Bez vlasů

Tereze Drahoňovské a Štěpánce Jislové se v komiksu Bez vlasů podařilo intimně zachytit život s nemocí a zároveň si zachovat až analytický nadhled. Kolik třeba taková alopecie stojí? Kolik zaplatíte za paruky? A jak prakticky překonat pocit, že jste ztratili svoje vlastní já?

Bez vlasů prolamuje hned několik tabu najednou. Ukazuje, že ženy mají právo na štěstí a krásu i bez kadeří, nabízí pohled do uzavřeného světa nemocí a v neposlední řadě dokazuje, že i holky mohou dělat komiksy. 

  1. Milan Děžinský – Hotel po sezóně (Host)

„Chtěl jsem si trochu zazpívat,“ říkal Milan Děžinský, laureát ceny Magnesia Litera za poezii 2018, ke své nové sbírce, která se odkazuje na klasiky, jako je Jaroslav Seifert nebo Vítězslav Nezval. Ano, tady se básně rýmují, hrají trochu na nostalgickou notu, a přesto vůbec nepůsobí sentimentálně. Tématy i motivy zůstávají v jednadvacátém století. Poletují v nich drony a prochází jimi i environmentální žal.

Milan Děžinský: Hotel po sezóně

Děžinský tak paradoxně starému kabátku rýmu vrací relevantnost a současným těžkým tématům zase lehkost. U téhle sbírky básní si vážně budete v duchu zpívat. Divná doba si žádá poezii, letošek patří básním. Děžinský může být první vlaštovka i pro čtenáře, kteří se básní bojí. 

  1. Petra Soukupová – Věci, na které nastal čas (Host)

Petra Soukupová – Věci, na které nastal čas

Novinka Petry Soukupové vyšla teprve před pár dny, ale kdo pro ni má slabost, bude opět potěšen. Ve Věcech se Soukupová zase ukazuje jako expertka na rodinné mikrosituace, ve kterých se každý najde.

Nový román sleduje Alici a Richarda, kteří jsou spolu sedmnáct let a mají dvě děti. Všechno je v pořádku, rodina žije hezký stereotyp až do chvíle, kdy se objeví někdo nový. Jak se rozhodnout, když to zasáhne všechny. V dobrém slova smyslu typická Soukupová. Jestli předstihne její nejlepší román Pod sněhem, to zatím nedokážeme posoudit. Ale je fajn, že „spisovatelka jedné knihy“ se ve svém psaní dál zlepšuje. 

5Matěj Hořava – Mezipřistání (Host)

Matěj Hořava: Mezipřistání

Po senzačním debutu Pálenka se Matěj Hořava po šesti letech vrátil s další knihou Mezipřistání a podle mě je to opět zásah. Vlastně by se dalo říct, že se toho u něj moc nezměnilo – místo české vesnice v Banátu je teď sice vypravěč na šedivém panelákovém sídlišti v Tbilisi, ale jeho vyprávění plyne v podobném duchu. Vypravěč je vlastně neustále na cestě, pořád má nutkání utíkat, ať už je to do hor, k moři, nebo vlastních vzpomínek.

Pořád je to skvělý vypravěč, který umí vtáhnout, a cizí lidé se mu pořád stejně ochotně svěřují se svými tajemstvími. Mezipřistání na mě možná působí trochu pochmurnějším dojmem než Pálenka, mám ale pocit, že ve mně bude rezonovat podobně dlouho.

  1. Olga Tokarczuková – Bizarní povídky (Host)

Olga Tokarczuková – Bizarní povídky

Nositelka Nobelovy ceny za rok 2018 napsala knihu, která se čte jako seriál, konkrétně jako Black Mirror. V Bizarních povídkách ukazuje svět, v němž se příroda mění na nepřístupnou zónu, do které se člověk může dostat jen za velmi vysokou cenu, nebo svět, ve kterém se opět zjevil mesiáš (a vrací se pravidelně v mládeži nepřístupném televizním pořadu).

Pro vstup do světa nobelistky, která umí psát čtivě, aniž by se přitom vzdala komplexního svědectví o současnosti, jsou Bizarní povídky zcela ideální příležitost. 

  1. Klára Vlasáková – Praskliny (Listen)

Debut Kláry Vlasákové Praskliny je pro nás jednoznačně objevem letošního roku. Ve středu všeho dění je tu tajemná koule, která se jednoho dne snesla na zem. Nic nedělá, ničemu neškodí, ničemu neprospívá, zkrátka se jen tak vznáší kousek nad povrchem a JE. Přesto ale tenhle nečinný objekt rozpohybuje ve společnosti lavinu, vyvolá spoustu reakcí a otázek, někdo ji čte jako znamení, které je třeba nějak interpretovat, lidé stojí v dlouhých frontách, aby se na ni mohli podívat, zkrátka jen těžko ji jde ignorovat. 

Klára Vlasáková: Praskliny

I když to na první pohled zní trochu jako sci-fi, Praskliny se hodně vztahují k problémům současnosti – ať už jde o potlačovanou frustraci lidí z nesmyslné práce, nadužívání psychofarmak, hlad po nějakém duchovním přesahu či naplnění, nebo změny klimatu. Kláře se tu podle mě povedlo to, čeho je v české literatuře pořád dost málo – být současná, ale ne prvoplánově; vyprovokovat čtenáře k zamyšlení, ovšem nejen v rámci daného fikčního světa, ale s přesahem do toho reálného. 

  1. Jilian a Mariko Tamakiovy – Jedno obyčejný léto (Paseka)

Další komiks, který se probojoval do našeho letošního žebříčku, vypadá jako četba na pláž, ale skrývá se v něm mnohem víc. Jedno obyčejný léto vypráví o dvou dívkách, které se pravidelně potkávají na společné dovolené. Ale letos je jejich prázdninové bezčasí jiné. Pomalu se do něj vkrádá dospívání a puberta, díky které najednou nahlíží na věci kolem sebe jinak.

Z komiksového románu Jedno obyčejný léto

Sem tam se přes šum moře ozve rodičovská hádka, které je najednou rozumět, ten hezký kluk z obchodu vyjeví barvu. Jedno obyčejný léto je neuvěřitelně poetické vyprávění o tom, co to znamená vyrůstat jako holka. Bojuje se tu s nechtěným těhotenstvím, ale i se sekundární neplodností. A do toho cvrkají ke všemu netečné cikády.

  1. Andrés Barba - Město světla (Paseka)

V česku tenhle román možná trochu zapadl, ale rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co u nás letos v překladové literatuře vyšlo. Fiktivní město na hranici s džunglí a v něm skupina dětí, která se náhle ztratí, aby se čas od času vynořila a mučila místní obyvatele. Sem tam něco ukradne, sem tam někoho pobodá. Zastupitelé si nevědí rady, ale je potřeba něco udělat.

Obálka knihy Město světla

Exoticky působící svět a nespolehlivé vyprávění, které se snaží skrýt vlastní výčitky za množné číslo. Číst Barbův román znamená znovu se radovat z dobře napsaných vět (taky díky skvělému překladu Anežky Charvátové) a užít si rafinovanost příběhu, jehož vypravěči nemůžete všechno věřit. 

Jaké knihy nás v letošním šíleném roce bavily? Poslechněte si bilanci Jonáše Zbořila a Karolíny Demelové z pořadu Liberatura. 

Spustit audio

Související